Stařena ve velkém domě,
žije tak nevědomě, skromně.
Ani pes už tam nezaštěká,
jen ona každý den znovu se leká
že její zdraví dosloužilo,
zlobí se, že zle se jí žilo
že všichni kolem odešli
a že se bez ní obešli.
Radost už vyprchala,
jen ona, dáma stará
by ráda v životě vytrvala,
protože zemřít se bojí,
tak proti smrti zbrojí
a před životem utíká
bojí se každého rizika.
A tak zcela tiše
život se na ní podepíše
a ona už
nezmění se.
Tak toto mě rozplakalo a dojalo...
Může být vůbec smutek v básni tak krásný?
17.02.2025 21:58:22 | malé srdce
tahle vypadá jako vlídná babička pohodová
a mě ta její opuštěnost dojímá zcela
je smířená snad s osudem a smutek schová
za vzpomínkami, které právě teď si připomněla :)
17.02.2025 19:23:03 | šuměnka