Chvíle odjinud

Všechny si je pamatuji

ty letmé pohledy

roztomilé tváře zalité medem

cukající koutky

jiskřičky v tmavých očích

plameny jež jsme nikdy nerozfoukali

Někdy to bylo za teplé letní noci

kdy šum oceánu přecházel v obzor

a vzduchem se proháněla vůně koriandru

Stáli jsme jako dvě děti před tabulí

s drobným úsměvem

abychom pokračovali každý svojí cestou

a vychutnali si tu vášeň

jež vzplála v našich představách



Jindy zase na cestě domů

mladí nás hřálo v zátylku

a pražce pod námi řinčeli

jako když se Kartágo

valilo přes Alpy na Řím

Aby se zapsalo do dějin

jako ten pohled který mi tehdy věnovala

A já na moment pocítil

ty chvíle kdy by mě líbala

uviděl svatbu která se nikdy nestala

slzy jejího otce kterého jsem nepoznal

ty zacelené rány na srdci které se nikdy nezlomilo

našich pár děti

A ty chvíle melancholie

kdy bych se zavřel na verandě

a poslouchal déšť



Pamatuji si je všechny

ten pocit že mi něco uteklo

znáte ho jistě také

ale co s tím

Snad věřit že ve vesmíru je možné všechno

Že někde existuje nespočet světu

a smířit se s tím

že tak jako tak

Zůstanu tu nakonec jen já sám