V korunách

Ale prosím tě

vždyť o nic nejde

co po tobě zůstane?

Kdo si na tebe za sto let vzpomene?

Až lidé co jsi potkal vymřou

a květiny které jsi zasadil uvadnou

a zdi které jsi postavil ohlodá čas



Chceš věřit v zázraky?

Lhát sám sobě?

Je to jen dvouštěrbinový experiment

jako vyplašené hejno vran

jen simulace citů

vesmír který zkoumá sám sebe

Zapomeň na oběti předků

na jejich bohy

zapomeň na své narozeniny

zapomeň na svou smrt



hltej to, jako by to mělo být naposledy

nebo jen jednou jedinkrát

a možná si pak řekneš:

Ta pouť za ten lístek stála

a možná taky ne



Tak jako tak

je to všem jedno

tak jen do toho

nemáš co ztratit

a ještě méně máš času



Ty jsi ale cynický pozér

vždyť stejně věříš na lásku

to jo

to věřím

přichází za svítání

když se slunce prodírá korunami stromů