Jsi ten
kdo nad hlavou si nese
vlající černý plášť
vzpomínek stínů
balvanů minulosti.
Ten vždycky rozprostře se
a záblesk štěstí promění se v zášť
hluboký povzdech splínu
černota smutky hostí
na beznaději plese
tančí si každý sám a zvlášť
vzývá svou lásky kocovinu
a bude po ní hladovět až dosytosti.
někdo to tak holt má - taky znám pár s kocovinou
ale jsou v procesu - a věř, že jednou vyřeší to s jinou :)*
20.03.2025 10:00:33 | šuměnka