nepoddáva sa starobe
zrána pozbiera sily
úsmev cez bolesť
chce byť užitočná
obšíva vypeká
málo ti pomáham
občas zavzdychá
odmieta pravdu
najväčšou pomocou
v istom veku
postarať sa o seba
za maličkosti chváli
ďakuje
vo vnútri klopím zrak
najlepšie viem
niet za čo
dalo sa viac
ubúdajúci čas
zaoblil hrany
pod ťarchou neodvratného
vďačné že sa máme
všetko zlé zabudnuté
prítomnosť v prvom rade
hoci by niekto vrátil
stratené roky
nezmenilo by sa nič
sme také
.....Krásně jsi to Gábenka...krásně jsi to proteplila slovy.....a nakoukla jsem do Tvých Mamovin......zachytila jsi momentky života s maminkou a navlékla na nitku.....zářivý náhrdelník se Ti povedl...
Je hezké,když ve staří,i když je mnohdy bolavé, vlídnost zůstává a laskavý vděk
z obou stran......mám mamku v požehnaném věku a jsem tak vděčná,že jí to pálí a že je samostatná,byť člověk pomůže s tím,co je potřeba.......ty její zvídavé oči.....Ji.
P.S.A víš Ty co Gábenko,jak jsem nakoukla na Tvoji profilovou fotku,tak mám dojem,jakobych Tě někde už viděla...potkala Tě........tož tak...
21.03.2025 21:02:02 | jitoush
veľmi pekne ďakujem za milé slová, jituš
ja som taký tuctový typ, takých nás po svete asi chodí veľa :)
21.03.2025 22:52:38 | gabenka
je to tak
moje máma neobšívá, nevypéká, už šetří síly... ale umí vyprávět, že i ten čas jako by couv... a když pohladí, nebo se usměje - je dobře na světě*
21.03.2025 14:30:27 | cappuccinogirl
capu, moja mama už nie je medzi nami
dožila sa 94 rokov
a tiež to malo svoj vývoj
po jej smrti som vydala knižku Mamoviny
aby zostala v spomienkach nás, vnučiek, pravnučiek, jej kamarátok...
sú tam zachytené posledné roky
prózičky, ktoré som publikovala na rôznych litweboch
21.03.2025 16:51:39 | gabenka
Nevěděla jsem, ale požehnanej věk...a tvé vyprávěnky o ní mám moc ráda - dejchaj a maj srdce a velký!
21.03.2025 20:18:20 | cappuccinogirl
vďaka, kávové dievča
próza sa tu moc nečíta, tak aspoň zopár básničiek o nej, s ňou
21.03.2025 20:20:14 | gabenka
Nejdřív jsem si chodila do Mamovin, a teď koukám za tu úžasnou přehlednost v celém profilu, a co hlavně, životních otisků. Jsou mi blízké tvoje stopy gabenko.
21.03.2025 14:25:50 | Vivien
čas vždy laskavě zaoblí hrany
a ohladí do vlídna z každičké strany :)**
21.03.2025 07:52:37 | šuměnka
Nejsmutnější je, když z vitálního člověka odchází energie. Mimice ve tváři vázne pohyb. Člověk jako by měl strach, že ztrácí vládu nad sebou a má obavu ze své budoucnosti. Prosívám si už přes řídké síto paměti a utkvěli tam naštěstí nějaké chvíle milé i veselé.
Pročítam si tvé čtivé postřehy Gabinko, a vynořují se mi podobenky mých vzpomínek. Moji nejbližší příbuzní odešli. Nechali mě tady vzpomínkám na pospas! A jakoby mě opustily kusy mého těla.
21.03.2025 02:31:31 | šerý
Gabi, pamatuju se, jak mi řekla, že jí nikdy nikdo nepodal snídani, kávu, čaj. Chtělo se mi plakat. No, uvařím si sama. MAMINKA ráda obírala rybíz...já kdysi taky. :o) Milostný příběh...ono se to pořád všechno opakuje.
21.03.2025 01:47:13 | Philogyny1