Taky se bojím, že už tu nejsi
taky jsem na štíru s paměti
marně tě hledám, volám tě, kde jsi
Život můj křičí, v prázdnotu ticha
pozdě je honit, pozdě je bycha
taky jsem uvěřil, hvězdě, co padá
taky jen sliby a nakonec…
Každý má naději, tu iluzi času
naivně věřící ve svou vlastní trasu
která ho dovede do svého stáda