Šedesátý léta
Šedesátý léta
foto: mapato archiv
ŠEDESÁTÝ LÉTA
vylezlo sluníčko
jasný den
dopadlo na víčko
tak rychle ven
kdepak do práce
při tomhle počasí
vše jde tak hladce
na koupák se to hasí
kde co nebylo k dostání
nejen věci na míru
když přišel čas vyprázdnění
nebylo ani toaletního papíru
dlouhý vlasy
brokátový košile
kvašený klasy
to se to pije
policejní buzerace
ostříhaný lebky
zoufalá resignace
bezmocnost depky
na hlavě kulicha
i v parným létě
kdekdo teď čichá
partaj však chce tě
museli vykázat
převýchovu mládeže
chtěly mnohé zakázat
kdyby mohli tak i papeže
kouřili se Marlbora
ale i Sparty
marně volá Bora Bora
na Bory jedou příznivci charty
vůni Marjánky
poblitou vestu
na růžáka stánky
na sekeru chlastu
v pivnicích dřevěný stoly
studentský diskuze
pryč s těmi voly
z kolchozu exkurze
naše dělnická třída
komunistická strana
každý každého hlídá
mnohým zvoní hrana
točený cigára
zvracení venku
slova jak pára
zas další sklenku
radio po drátě
my víme svý
koukat se svatě
Let it be
ve vlasech kytky
psychadelický tóny
na nože bitky
Beatles se saxofony
ale taky nanuky
v kinech dobrý filmy
malinovku pro holky
tady jsme mezi svými
takhle to vypadalo
v šedesátý léta
každý děvče dalo
republika vzkvétá
dál už sami víte
doba temna
všechno zpité
koukalo se do dna
pivo bylo za babku
drželi nás zkrátka
věšeli na kladku
jejich slova hladká
ta doba je už za námi
plných 65 let
však slyšet je ty samý fámy
ale že by ten náš svět zrovna kvet?
teď už nám je hej
říkaj v telce politici
všechno máme nej
dát jim po palici
každá doba má svý
jde to pořád do kola
noci bezesný
snad nezavřou autora
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Život je vlastně časovým pásmem. Pásmo 60 pro pamětníky. Ztráty a nálezy, a to prvé převládá. "Prosímtě řekni mi mami, jak jste tenkrát mohli žít bez internetu a mobilu?" Cožpak na tu otázku lze nějak odpovědět, když jsme se jako děti podivovaly nad tím, jak mohli naše rodiče žít bez televize, a hrdinů J. Bonda a Gagarina. Jiná doba a stejné otázky.
Vyžilá paní nostalgie chce, abychom jí políbily z úcty ruku. Nevím, jak to mají ostatní. Ale já raději stále raději líbám dámy na rty. Vlastně tohle počtení v člověku vyvolá jistý druh nadšení, ale i pocit bolesti z již odžité neopakovatelnosti. Všechno je jen relativní. Narodili jsme se pro budoucnost. A budoucnost, ze své podstaty, nikdy nekončí a je stále mladá.
Rád jsem přišel, Vláďo.*
26.03.2025 01:05:19 | šerý
...a já zas rád, že jsi tu byl, vzpomenuvše oné doby a nejspíš i porozjímal...čekal jsem, jestli se nezmíníš, že jsem něco zapoměl, co by tam rozhodně mělo být...no vlastně ten Gagarin mi tam chyběl...diky moc šerý
no a já se připravím, za chvíli mi začíná šichta!, Vlastně začínala by mi...vždyť víš, to je votrava.Měj hezkej den, vm
26.03.2025 03:02:49 | mapato
jo, třeba AC/DC, Bon Jovi, U2 a moře dalších, pokud se nepletu...no každá doba má svý...děkuju moc, enigmane a užij si ten dnešní den...vm
26.03.2025 02:52:08 | mapato
šuměnko milá, Ty mi dáváš, ale dělá mi to dobře, to tedy jo...ale jak správně říkáš "tehdy"
to je takový to slovíčko...moc toho z toho "tehdy"
nezůstalo; dva orgány se prý, snad, nemění...tím prvním jsou oči. A pak duše: neřekl bych, že by se moc změnila...konec konců to slyším skoro každý den...ty jsi horší jak malej kluk. A to je to nejhezčí, co mi někdo může říct: ty se vůbec neměníš, jsi pořád tak prdlej...každopádně děkuju moc, udělila jsi mi radost; měj se moc hezky, vm
26.03.2025 00:47:29 | mapato
škoda, žes tu nenechal jen ty zasněný oči s těma pár větama...
**
(ale musím konstatovat, že ti vážně tehdy seklo!!)
25.03.2025 19:06:00 | šuměnka