si závažím
ktoré neviem niesť
naučím sa
zažiariš ako šperk
postupne strácaš farbu
lesk
premena na kameň ma hnevá
kým pochopím
nahrádzam ti nohy
stráda chorá duša
stále
na tej istej šnúrke
v semišovom puzdre skrýš
nepýšim sa tebou
ani neťažíš
.....Ty jsi Gábenka empatická bytost......když mě to "zanese"k Tvým básním,vždy si něco pro sebe "odnáším"......Ji./úsměv/
06.04.2025 21:23:54 | jitoush
Krása krásnější, z nejkrásnějších. Božínku, ta má ale hloubku lidskosti. Žádné nadbíhání a falešné pozerství. Žádné pozlatko ze sladkosti, které za rohem zahodíš. Tahle báseň je upřímná a neuhýbá. Radost číst si.*
06.04.2025 14:32:33 | šerý
Ďakujem, že rozumieš! Je radosť písať pre takéhoto vnímavého čitateľa.
Peknú nedeľu, mon šerý
06.04.2025 16:06:42 | gabenka