někdy se vysvlékla
a rozkročená seděla na mém lůžku
až pak jsme společně dlouho
mlčeli do podlahy
to ona chtěla moje noci
a když se konečně unavila
dala se vydechnout jako dech jitra
jindy se choulila a chtěla jediné
trochu se říznout
napsat společně sonet
obejmout se
uměla líbat a kousala do rtů
spolu jsme slyšeli Missu Pastorále
spolu si říkali:
„lpět na životě není tak nutné“
potom se na čas ztratila
ale to jen předstírala, že už není
to bylo chvíli
do rozednění