Dílo "Dvě ranní stance bez rýmů" nabízí dvě odlišné tematicky i částmi stylu propracované básně, které se od sebe výrazně odlišují. První strofa "O PRANÍ DUŠE" reflektuje na touhu po očištění a vyprání "blátivé" duše. Autor využívá přirovnání, jako je "smečná hříchů" a "bělostná a voňavá", která posouvají význam básně do srovnání s praním šatů. Básník tak ukazuje, že právě jako nás šat oblečený na sebe drží špínu a prach, tak i naše duše je zkažená hříchy a je potřeba ji vyprat. Nechybí ani sarkastický až ironický nádech, kdy básník duši přirovnává k ementálu "jen místy děravá jako ementál co si jej za babku může koupit kdejakej vyhládlej lump."
Druhá strofa "CHTĚL BYCH..." se naopak více věnuje touze po harmonii a klidu, kdy básník čerpá z moci přírody. Využívá opisu, jako je "koberec z divokých trav" a "spadané hvězdy" a tím vytváří obraz místa, kde by se mohl nečinně a klidně vznášet. Na pozadí ticha si autor rád naslouchá "vzdáleným příbojům vesmírných praoceánů". Celá strofa působí jako kontrast vůči první a jednoznačněji vyjadřuje touhu básníka, kterou by svět mohl nabídnout.
Celkově lze říci, že tato báseň má svou jistou pevnost ve vyjadřování svého poselství, a to i přestože se jednotlivé strofy výrazně odlišují. Slabou stránkou básně je absence jakéhokoli rytmu, což jí chybí a z větší části znemožňuje autorovi sestavit rým, a tedy hlouběji vyjádřit náladu. Celkově lze však tuto báseň ohodnotit jako kvalitní dílo literárního umění, které nabízí pozoruhodný pohled na lidskou duši a lidské touhy.
12.06.2023