od: cappuccinogirl
Anotace: jen zas jedna výpusť emocí...navíc šmrncnutý inspirem...
Věřím na opilý koráb
a na tvůj bludný kořen.
Na každý zítřek, ve kterém se nepotkáme
a na dveře, do kterých nikdy nevstoupím,
protože jsou otevřeny dokořán.
Věřím na každý dotek,
kterým jsme my dva na sebe nedosáhli
a jímž se naše těla nikdy nezachvěla,
věřím na všechno, co se nestalo.
Na nekonečno možností
z nichž neomylně vybereš tu špatnou
a přesto zase přežiješ.
Věřím na hlas v tvé hlavě,
co pořád pořád pořád
neúnavně našeptává
MILUJ MILUJ MILUJ JI!
A věřím jeskynní královně,
že porozumí echu ozvěny,
jež tvou naléhavostí
buší a tepe
do mého srdce
NEBRAŇ NEBRAŇ NEBRAŇ MU!
Věřím na blažené ostrovy
a na krabičku od sirek,
v níž my dva bychom snad mohli žít konečně spolu.
Mikrosvět
pro šaška a jedno věčné dítě,
které je omylem oblečeno do ženy.
Nikdy jsi mi neřekl:
„Miluji tě“
Proč?
Myslíš, že o to nestojím?
Každá o to stojí!
I když to nemusí být pravda.
Stačí nepoznat
prolhaná ústa.
Tak klidně lži.
Lži sakra,
ať já můžu taky.
Ať můžu si ulevit
pohrdáním
a bezostyšně ti tvrdit do obličeje,
že nevím, co je láska.
Vyřvu do tebe díru.
A ty jí propadneš do mé duše,
ze které se už nikdy nedostaneš ven,
protože nebudeš chtít.
Protože uvěříš,
že jen proto ses narodil,
abys ve mně zemřel!
11.12.2023