od: cappuccinogirl
Anotace: i tohle je kolotoč nevyspalejch myšek...asociace jsou někdy vážně...vážný:-)
I.
Všude a nikde
je třeba hledat toho,
kdo
žije - nežije.
Kdo má pocit, že svobodu zaručují pouta
a páté přes deváté plete se mu mezi nohama,
komu připadá, že má jen na to, na co nemá,
ten někdy může považovat za výhru,
že stojí první
ve frontě
na jídelní lístek.
Konečně
HLAVNÍ
-
…chod…
II.
Vždycky sis přál
být
„k sežrání“
a bohužel ti nedošlo ,
že svá přání
měl bys volit rozvážně.
Je pozdě začít křičet ve chvíli,
ve které nikde není nablízku ucho,
co by slyšelo.
Je zbytečné nabízet místo k sezení,
když nikomu se nechce
do hrnce s vařící vodou.
Naštěstí – nejsi tady sám.
Přihodili k tobě rozmarýn a tymián.
A za chvíli... přibude bod.
Bod varu.
Že se blíží, víš, začíná ti být horko.
A tak to vypadá,
že máš dohráno.
Vidlička, kterou ti občas píchnou pod žebra,
říká,
že maximálně hodinu
a je hotovo.
Celých šedesát minut… co si s nimi počneš?
Odevzdaně zavíráš oči a pouštíš si film.
Grotesku, co v poslední chvíli změnila se v drama.
Přehrává se život.
Tvůj.
Ten, co jsi nikdy nechtěl žít.
A se kterým jsi nikdy nebyl spokojen.
Spousta zbytečných setkání s lidmi,
o které jsi nestál,
spousta promarněných nadějí…
Čekání…na (s)milování.
Na sen, který k tobě nikdy nepřišel.
Na černou kočku,
jíž bys i teď rád daroval všechny okamžiky,
co ti ještě zbývají
(ale nemůžeš, protože ona se naschvál toulá po úplně jiných střechách, než je ta tvoje).
A tak to vzdáváš.
Jsi trosečník,
co ztroskotal na mysu beznaděje,
námořník,
jehož kocábka nabírá vodu
a potápí se pod hladinu moře,
co není ani na mapách.
Víš, že nemáš šanci na záchranu.
A možná proto se už nebojíš.
Ničeho.
Ani pravdy.
Ani upřímnosti.
Přestáváš…si lhát!
A konečně ti dochází, že
„máš rád“
(nejen sebe, jak jsi vždycky tvrdil)
Poznals, co je láska!
A díky tomu
tvůj život nebyl zbytečný,
jak se ti celou dobu zdál,
ale naopak
ŠŤASTNÝ!
Jen prostě -
- bolel…
17.12.2023