ChatGPT | NA LAVICI OBŽALOVANÝCH...

/ Už dlouho dělám tuhle práci. Soudím. Odsuzuju a trestám. Smiřuju strany. Ale co se přede mnou odehrává teď – je mimořádné. Dnes na lavici obžalovaných usedl Zeus, vládce bohů. A to dokonce dobrovolně. Přišel sám od sebe. Proč? Nevím. Je ještě příliš brzo to chápat. Jediné co vím, že dnešní jednání nebude jednoduché…/

…a obžaloba Vás dále viní ze zločinu únosu! Únosu Aigíny, dcery říčního boha Asópa.

„Aigíny?  To snad ne! Vždyť to už je tak stará historie! Kdo by na to vzpomínal!“

„No my určitě! Pokud jsou mé informace správné, ta nebohá nymfa byla Vámi unesena na ostrov Oinoné…“

„A tam se se mnou vůbec neměla zle! A když mi porodila syna, Aiaka, udělal jsem z něj krále!“

/ Samolibost, s jakou jsi tohle vyslovil, slovutný Die, se nedá přeslechnout! Sedíš tu před námi, na tváři úsměv, jiný by se krčil. Měl by strach. Vždyť není tady řeč o krádeži lentilek/

„Pokud jde o Aiaka, byl nemanželským dítětem. A Vaše žena, Héra, ho za to nenáviděla k smrti. Seslala na jeho království hnilobnou mlhu, jedovaté hady, otrávila prameny, a díky tomu všichni obyvatelé ostrova zahynuli. Takže by obsahem této obžaloby měl být vlastně i trestný čin genocidy, hromadného vyvraždění lidstva! Navrhuji přidat do zápisu!“

„Námitka!

/Tak vida, máme tady námitku. Pan obhájce se probudil. Asi vycítil šanci! Chce zabodovat/

„O čem se tady nyní hovoří, s tím můj klient nemá nic společného! Pokud chcete někoho obvinit, pak Héru!“

„Héru nechte na pokoji. Neměla to se mnou jednoduché… Co já jí toho navyváděl!“

/Tak to je pravda, Die! Tvá žena by musela mít svatozář, aby to všechno vydržela. Ale protože ji neměla a navíc byla extrémně žárlivá, mstila se. Ale ona teď není na pořadu dne, díky tomu, že jsi přišel, my nyní soudíme Tebe /.

…

… dovolte mi připomenout, že nymfa Aigína nebyla jediná, jíž obžalovaný omezil na svobodě. I Európu, dceru týrského krále Agénora, stihl podobný osud. Zeus lstí se jí zmocnil, v podobě býka ji unesl na širé moře, odvlekl na Krétu a tam mu i ona musela být po vůli.“

„A když jsem se jí nabažil, provdal jsem ji za krétského krále Asteria. Jak vidíte, nesvěřil jsem ji žádnému chudákovi!

/ A tím se chlubíš? Je mi z Tebe zle! /

 … 

 A Alkménu, dceru mykénského krále Élektryóna, jste také získal pouze svou podlostí a hanebným úskokem! V době, kdy její manžel bojoval na Krétě, jste na sebe vzal jeho podobu, vstoupil do její ložnice a…“

„A co se tam dělo, o tom mluvit netřeba. To snad si každý domyslí!“

/Ten škodolibý úšklebek sis mohl odpustit, Die! Z toho, jak se tváříš a jak se chováš, je docela zřejmé, co Ti teď běží hlavou. Že jsi úžasný a skvělý. Mimo postel i v ní. Že Ty můžeš mít všechno, na co ukážeš, na co jen pomyslíš. A nikdo se Ti neubrání. Nikdo si nedovolí Ti vzdorovat! Ale to se pleteš. Tak, jako ses ještě nikdy v ničem nespletl! A jestli lze brát za bernou minci, co jsi slíbil, když jsi na tu trestnou lavici dnes usedal…/

…

…„Antiopa, dcera thébského krále Nyktea, ze strachu před manželem pohodila děti, jež s Vámi zplodila, do lesa. A další z Vašich četných milenek, Semelé, byla usmrcena vaším vlastním bleskem…Prométheus, jen za to, že dal lidem oheň, byl na Váš příkaz přikován ke skále a každý den k němu přilétal orel, aby se nasytil jeho vnitřnostmi. To je mučení tak kruté a bezcitné, že nemůže zůstat bez trestu!“

/Tak to máte pravdu, pane žalobče, myslím si to samé! Ale co on? Co Zeus? Ten je očividně zcela jiného názoru. Vždyť se na něj podívejte. Už zase ten úsměv. A co úsměv, dokonce  smích!/

„Mně? Mně chcete trestat? Cožpak nevíte, kdo jsem? Jsem nedotknutelný! Nesmrtelný. Vládce nad nebem i zemí. Když budu chtít, zničím to tady! Všechno!“

/ A mám to. Asi mi právě došlo, proč tu dnes vlastně jsme. A proč se děje, co se děje!  Tak tohle chtěl! Ten stařec přede mnou, bájný Zeus! Jen proto přišel mezi nás, aby se připomněl! Aby připomněl světu svou moc! Na kterou se dnes už nehledí. A na kterou se skoro zapomnělo! Žádné oběti, žádné uctívání v starobylých chrámech! Dnešní moderní doba nabízí lidem jiné modly, které je možno uctívat. A kterým se dá klanět!  Musím se smát, však ne jako Ty, Die, nahlas, já jen v duchu polykám svůj smích!  A je mi Tě až líto! Protože jestli sis myslel, že tímhle něco změníš, jestli jsi doufal, že o tomhle stání budou psát noviny a ocitneš se v hlavním vysílacím čase někde na Nově či na Primě, tak to Tě zklamu. Protože tohle soudní přelíčení je NEVEŘEJNÉ! A tak si myslím, starobylý kmete, že téhle hloupé frašky, o kterou ses svým příchodem postaral, je právě dost. A tak ji , ne ze Tvé vůle, ale svým rozhodnutím, ukončím. Tím, že vynesu svůj ortel nad Tebou /

…

A odsuzuje se proto podle paragrafu tisícdvěstětřicetčtyři trestního zákona k trestu odnětí…

/Už zase smích, tentokrát silný tak, že  díky němu přijdeme snad o všechny okenní tabulky… No co, dám mu to k náhradě! /

„K trestu odnětí! Odnětí čeho? Snad ne svobody? Tak to se bavím! Ó, jak já se bavím! A to je přesně, co jsem chtěl! Nesmrtelnost je nuda. Děsná. K nepřežití! Jsem na světě tak dlouho, tak strašně dlouho. Všechno znám. Všechno už jsem viděl. U všeho byl. Tisíckrát! Ne. Víc než tisíckrát! Ale že se ještě někomu podaří mne takhle rozesmát…“

/ Přerušuju ho pohybem ruky. Na tohle nemám náladu. Nechci být s tímhle bohem v místnosti už ani o vteřinu déle než je nutné! A proto právě teď připomenu mu, co slíbil, než tohle jednání začalo. Že vyslechne rozsudek, a že podrobí se bez námitek a zcela dobrovolně, každému trestu, který mu bude vyměřen! /

„Není vězení, ze kterého bych se nedokázal dostat. A i kdybych v tom vašem žaláři měl sedět sto let, pro mne, nesmrtelného, to není nic! Vždyť co je století? A co je čas? I jemu přece vládnu!“

/Ale mne nezajímá jeho řeč. Ani z něj, ani z jeho schopností, se mi netřesou kolena. A jestli on drží vládu nad časem, já ji držím nad tímto soudním přelíčením. A proto jeho smíchem nyní zaznívají moje slova. O trestu a o odplatě. Za jeho vládu, jež byla všechno jen ne spravedlivá! Za to, že i když měl jako nejvyšší a nejmocnější hájit právo, jen je ohýbal. Vysmíval se. Své blesky ne k dobrému, ale ke zlému využíval, vzbuzoval hrůzu, naháněl strach… A proto ať jsi, kdo jsi, kdysi mocný Die, Ty si trest zasloužíš. A to bez jakýchkoli pochybností /

…

… odsuzuji Vás k trestu odnětí, však ne svobody, ale Vašeho BOŽSTVÍ! A až tento rozsudek nabude platnosti, a to bude vlastně ihned, neboť Vy sám jste se vzdal práva na odvolání, nebudete již Diem z Olympu, nebudete vládcem. Zeus přestane existovat. A z nesmrtelného stane se smrtelný. Obyčejný člověk. Patrně člověk v létech. Nejste už nejmladší. Ale nebojte se. Pár let vám určitě ještě zbyde. A Vy je zkuste využít k tomu, abyste se stal lepším, než jste kdy byl. Krmte holuby v parku. Dejte si koblihu v kavárně. A choďte třeba na ryby. To uklidňuje. Věřte, vím to, taky na ně chodím.

BUCH. Rozhodnuto. Dnešní jednání je u konce.  A proto…

/ Ne, Zeus asi nemá rád ryby a ani holuby. A proto konec ne jen po mém ale i po jeho bude napsán /

…

“Úúúúúúúáááááááá“

„Maminko, máte syna! … Jak že se vlastně bude jmenovat?“