od: cappuccinogirl
Anotace: ...už zas...
Jsem zase s tebou - v třetím pokoji
a musím přiznat, že už se mi stýskalo.
Chyběls mi.
A chyběla mi i tvá věta
„Odlož si, jestli chceš…“
Jenže dnes jsem z ní trochu v rozpacích,
je po zimě
a kabát ze mne už svléklo jaro…
Tak co bych…
???
„Nebude ti vadit, když odložím si jen polibek?“
*
„Když ho odložíš na mé rty“, usměješ se
a já poznávám, že ani dnešek mi nedá šanci tě zaskočit.
„Už bys mohla vědět, že zaskočit mne je nemožné…“
čteš si ve mně, tak jak ty umíš
a já si díky tomu připadám trochu jako v pasti,
ze které se nikdy nemůžu dostat ven,
protože každá úniková cesta,
kterou bych se mohla dát,
má východ zas jen v tobě…
„Copak ty chceš, aby to mezi námi vedlo jinam?“
ptáš se tiše
nejneposlušnějšího pramínku mých vlasů,
co se ti připletl do dlaně
a dal tvé otázce vůni medu
a já teď úplně nevím
-
čekáš odpověď ode mne
nebo od něj?
11.04.2024