od: mapato
foto: Peggychoucair
ROZTOUŽENÁ
černé závoje plují po nebesích
skrz ně prosvítá den
bílý mráček však sotva se mihne
duše na okamžik zjihne
pak vypustí sten
a rozletí se po lesích
tam už ale taky vládne tíseň
marně hledat paprsku svit
mysl zůstává stát
jen hvizd meluzíny je slyšet lát
chtíčem žíznivý z posvátného kalicha chce pít
o studánce křišťálové zpívá píseň
o nahých zádech pod vyhrnutou blůzou
o rozpuštěných vlasech na ramena
o bílém bříšku kde odráží se měsíc
o letmém doteku prsu, jakoby nechtíc
o záhadné bytosti jménem žena
o vteřině samoty, co polévá hrůzou
29.06.2024