ChatGPT | Mr.Black Vesmírná černá - 33.kapitola

Přeji krásnou sobotu, přináším vám dlouhou kapitolu plných zvratů, zvláštních momentů a taky poznáním, že každý je pohlcen určitou temnotou.

Děkuji všem za podporu! :))

E.

 

 

33.kapitola

 

Sklopila jsem hlavu směrem dolů a pohlédla na naše nohy, které stály u sobě tak blízko. Kolem nás se vytvářela jistá kaluž vody z neustálého deště, který ještě zesílil.

Matt třímal nad námi svůj velký deštník a chránil nás před jistým zmoknutím.

Ovšem já už stejně byla zmoklá na kost.

Třásla jsem se, ale ne kvůli tomu, že mi byla zima.

Způsobila to ta jeho slova, to jeho gesto.

Nemusel nic říkat, věděla jsem, že mě miluje.

Přišlo mi, jako kdyby tím zastavil čas a kolem nás vše utichlo. Jako kdybychom tam stáli sami, na ulici, jen my dva, bez všech těch aut, lidí a déšť nám bubnoval rytmicky do deštníku.

„Co chceš abych ti na to řekla?“ utrousím rozladěně. Nedokázala jsem se na něj podívat.

„Pravdu,“ hlesne tiše. Uchopil jemně svými drsnými prsty mou bradu a zvedl ji tak, abych se mu podívala do očí.

V jeho očích byly zas všechny možné emoce. Stáhlo se mi hrdlo.

„Už jsem ti řekla pravdu,“ zamručím, aniž bych uhnula pohledem.

„Nepamatuji se,“ nesouhlasí, aniž by se hnul. Stále mi zhluboka koukal do očí, jako kdyby v nich hledal odpověď.

„Miluju Adama a chci být s ním,“ proderou se mi ta slova ústy. Mattovi se roztáhly zorničky a víc nakrčil nesouhlasně nos.

„A co cítíš ke mně?“ naléhá a přiblíží se ke mně o něco víc. Nervózně jsem přešlápla.

„Na to ti nejsem schopna odpovědět,“ odpovím vyhýbavě. Nechtěla jsem to znova probírat, znova otevírat ty staré, přesto bolavé rány.

„Řekni to, řekni, že mě nemiluješ a že chceš, abych odešel a já to udělám,“ naléhá ještě razantněji a svůj stisk na mé paži ještě zesílí. Jeho slova mi rezonovala v hlavě a na jazyku mě pálila jistá slova.

Jiná oproti těm, které chtěl slyšet. Ztěžka jsem se nadechla.

„Chci, abys odešel z mého života,“ vydechla jsem a cítila, jak se mi stáhl hrudník, jako kdyby na mě dopadl obrovský balvan.

Matt pátravě hleděl do mých očí a pak se odtáhl.

Pustil mou ruku a udělal několik kroků zpátky.

Viděla jsem v jeho očích bolest.

Ne hněv, či zlost, ale bolest a bylo to srdcervoucí, asi jako ten pohled tenkrát na něj, kdy stál zbídačený nehodou na pláži a myslel si, že se v životě nepostaví na prkno.

Matt se otočil a rozešel se rychlými kroky do ulice.

Déšť mi opět zmáčel celé tělo, ale mně to bylo jedno.

Dívala jsem se na odcházející záda Matta a byla si jistá jedním, že lež bude vždycky lží, i když si ji říkám jen sama sobě.

 

 

Vstoupila jsem do bytu, kdy mě u výtahu pozdravili muži z ochranky. Přikývla jsem jim pouze na pozdrav a mlčky se rozešla do obýváku. Vypadala jsem jak zmoklá slepice a můj výraz nesvědčil nic dobrého.

Pohlédla jsem na Adama, který seděl na gauči, na klíně měl svůj MacBook a s někým horoucně telefonoval v arabštině.

Krátce na mě vzhlédl od obrazovky a trochu se zadrhl v řeči, když si všiml mého celkového zjevu. Pouze jsem ho minula a přešla až do ložnice. Zavřela jsem za sebou těžce dveře a rozhlédla se po rozlehlé a krásné ložnici. Několikrát jsem se spěšně nadechla a cítila, že se musím vysprchovat.

Smýt ze sebe ruce Alexe, smýt ze sebe ten zkurveně vlezlej pocit kvůli Mattovi.

Přešla jsem do koupelny, kde jsem ze sebe skopla boty a následně se vysvlékla ze všeho oblečení. Ve sprše jsem na sebe pustila horkou vodu, která mi ihned začala zahřívat prochladlé tělo. Opřela jsem se celým tělem o prohřáté kachličky vodou a ztěžka položila hlavu.

Byla jsem emočně zase na pokraji svých hranic.

Myslela jsem si, jak jsem strašně silná a co všechno už mám za sebou, ovšem Matt mi opět připomněl, že vůči němu jsem absolutně nestabilní.

Nestabilní v citech vůči němu.

Asi po půl hodinové sprše, kdy jsem se cítila dostatečně umytá, jsem vylezla ze sprchy. Zabalila jsem se do měkké froté osušky a následně si zabalila dalším ručníkem své vlasy. Usadila jsem se na okraj vany a uvítala to ticho kolem sebe.

Měla jsem klid, jen sama pro sebe.

Bez těch sraček, problémů a chlapů kolem sebe.

Zároveň jsem pocítila ale ten pocit, někomu to říct, někomu sdělit to všechno, co se kolem mě děje. Ovšem nebylo komu. Eva byla těhotná a měla úplně jiné starosti. Ač jsem jí mohla říct o Mattovi, věděla jsem, že ten zbytek mých problémů bych s ní sdílet nemohla. Svým rodičům jsem nemohla říct ani okraj z toho všeho.

Najednou jsem zaslechla otevření dveří a narovnala jsem se v zádech. Stoupla jsem si a otočila se směrem na Adama, který opatrně vstoupil do koupelny.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyrušit,“ utrousí výmluvně a pátravě na mě pohlédl. Hledal v mých očích to, co se ve mně právě odehrávalo, „Jsi v pořádku?“ dodá palčivou otázkou.

Pouze jsem několikrát krátce přikývla, ač jsem věděla, že v pořádku nejsem.

Adam se pomalu rozešel ke mně a zastavil se asi krok ode mě.

Pohlížel na mě těmi svými černými oči a pečlivě pozoroval každou mou mimickou vrásku v obličeji. Bylo jich tam právě až moc.

„Udělali ti něco? Bylo to zlý?!“ jeho tón byl mírně vykolejený.

„Ne, nic mi neudělali. Bylo to překvapivě naprosto v pohodě,“ vydám ze sebe rozhodně, aby si nemyslel, co všechno se tam odehrálo.

„Tak proč se tváříš takhle? Co se stalo?“ naléhá, kdy si mírně nahlas oddechl.

„Nebude ti vadit, když se teď o tom bavit nebudeme? Chtěla bych se obléknout, vlézt si s tebou do postele a usnout v objetí,“ řeknu prosebně.

Bála jsem se, že se s tím nespokojí, ale k mému překvapení pouze mírně přikývl a přitáhl si mě k sobě do náruče. Schoval si mě do objetí a pevně stiskl. To jsem potřebovala. Pořádné objetí, které mě alespoň na pár sekund schová před těmi všemi problémy.

 

                                                                       -

 

Stála jsem u okna a pohlížela na blízký Central Park.

Nemohla jsem se toho výhledu nabažit.

Jistě, nebyl to takový výhled, jako na moře z mých dalších oblíbených míst, ale tento se k nim jistě též zapíše. Měla jsem ruce založené na prsou a jednou rukou jsem si mnula mírně bradu. Pomáhalo mi to v přemýšlení.

Hlavou se mi vířily všechny možné myšlenky, ale především ta, co mě čeká dnes.

Dnes mělo padnout usnesení o mém přijetí do Unie. A podle toho, co řekl včera Alex, měla jsem se s ním ještě dneska vidět.

Po včerejšku jsem neměla sebemenší chuť ho vůbec potkat, ale nějakým způsobem mě napadlo, že možná to celé včera, byla jakási jeho zkouška.

Možná ověření, že to neřeknu Adamovi. Stejně jako o Glockovi.

Ověřoval si, zda se mi dá věřit a dodržím slovo. Taky jsem věděla, že kdybych Adamovi řekla o tom, co proběhlo v autě, jistě by to vyvolalo válku, to jsem nemusela být ani přeborník v myšlení. S Adamovou majetnickou povahou a značnou žárlivostí, by to byl jistý rozsudek. Nechtěla jsem mu zatajovat pravdu, ale zároveň jsem nebyla blázen!

„Děláš mi vcelku starosti, když tě takhle vidím, jak usilovně přemýšlíš,“ zaslechnu Adama za sebou, kdy mě jeho ruce jemně obejmou v pase a on se ke mně přitulí. Přitiskla jsem se k němu zády a pohladila ho hned po jeho pažích, které mi spočinuly kolem pasu.

„Jo, je toho zase nějak hodně,“ přitakám tiše.

„Není to nic, co bychom nezvládli. Nezapomeň, jsme v tom spolu,“ pronese pevně Adam a líbne mě na tvář, kdy si svou hlavu založil na mém rameni.

„Já vím, že ano,“ opáčím s menším úsměvem a chvilku jsme tam tak stáli v objetí. Pohlíželi jsme před nás na Central Park, každý ve svých myšlenkách.

„Kam bys chtěla odjet jako první, odsud z New Yorku, myslím,“ protne ticho po chvíli Adam a otočí si mě k sobě čelem. Založila jsem mu ruce kolem krku a nerozhodně se na něj podívala.

„Nevím popravdě, ale určitě bych se chtěla zastavit na několik dní v Liberci, zkontrolovat osobně mou vzkvétající firmu, která roste i beze mne,“ odpovím mírně zkroušeně. Samozřejmě byla jsem ráda, jak se společnosti daří, ale neměla jsem na tom sebemenší účast. Nebyl to už můj úspěch. Pouze jsem se vezla na jisté vítězné vlně Michala, mého zástupce.

„Jo, myslel jsem si to, zabookuju nám tedy hotel v Liberci a taky se můžeme podívat na realitky, po nějakém pěkném bytě či domě, jak jsme původně zamýšleli.“

„Jo, to zní jako plán, a kdy chceš odletět?“ zajímám se.

„Hned jak to bude možné, třeba pozítří?“ navrhne a já jen pouze přikývnu. Ať už to tady mělo dopadnout jakkoli, chtěla jsem se vrátit co nejdříve domů.

„Paní Al-Sheid,“ osloví mě jeden z mužů naší ochranky, který zrovna vystoupil z otevřených dveří výtahu. Oba jsme se s Adamem otočili jeho směrem, „Mám pro vás dopis, předal mi ho jeden z poslíčků,“ dodá na to a několika rychlými kroky přejde směrem ke mně, aby mi do rukou podal obálku z tvrdého papíru.

Bylo mi naprosto jasné, co to bylo.

Převzala jsem do rukou obálku a spěšně jsem si ji prohlédla.

Pohlédla jsem na vínovou pečeť s písmenem U.

Byla to pečeť Unie.

Pomocí prstů jsem ji zlomila a obálku rychle otevřela. Uvnitř byl přichycený papír a já musela obálku celou rozložit, abych si mohla přečíst svůj verdikt.

 

„Vážená paní Kristýno Tomanová, rada se usnesla o přijmutí vaší osoby pod Unii.

                         Dostavte se dnes ve 22:00, Lexington Street 66, NY“

 

Dobrých několik minut jsem zírala na to krátké psaní, co mi Unie poslala a znatelně si několikrát klidně oddychla. Adam si to též přečetl a počastoval mě jakýmsi nečitelným pohledem. Takže, to klaplo. Dosáhla jsem konečně svého.

„Tohle bude jen o formalitách. Budeš muset podepsat zákon,“ promluví na mě Adam a já se na něj podívám.

„Zákon?“ zopakuji.

„Ano, jejich zákon, se kterým musíš logicky souhlasit, pokud chceš pod ně patřit,“ vysvětlí Adam. Jistě, dávalo to smysl. Bylo to jako podepsat smlouvu. Nic víc.

„A půjdeš tam se mnou, že ano?“ nadhodím žádostivě.

„Jistě, dokonce vím, jaká je to adresa,“ zvážní Adam.

„A to jaká?“

„Je to Alexův klub, Klub srdcerváčů,“ odpoví Adam mírně tajemným tónem a já si okamžitě řekla, co je to za debilní název klubu.

Klub Srdcerváčů?! Absolutně to k Alexovi nesedělo.

A proč zrovna jeho klub? Chápala jsem, že New York je jeho místo, ale musela jsem jednat přímo s ním, na jeho písečku?!

 

 

Když naše auto zastavilo před velkou budovou, kdy u hlavního vchodu svítily obrovské reflektory, aby upoutaly oči všech v okolí, těžce jsem polkla. Nad dveřmi, u kterých stála několikačlenná ochranka svítil rudý neonový nápis Klub Srdcerváčů a nad ním byla malá značka, kterou už jsem znala z pečetě. Pečeť Unie.

Do klubu proudily davy lidí, především mladých holek a žen v krátkých šatičkách, nabuzené tím, jak si nekonečně zapaří.

Jistě před několika lety bych byla mezi nimi a též se tak opojně tvářila.

Ovšem teď byla situaci naprosto jiná. Ochranka vystoupila z našeho auta a jeden z nich mi otevřel dveře.

Nabídl mi ruku a já ji přijala.

Až po silném stisku ruky jsem si uvědomila, že mi tu ruku nabídl Matt, který mě silně vytáhl z auta, až jsem málem přistála na jeho hrudi.

Bylo to náš první kontakt po včerejšku, kdy jsem mu řekla, že má odejít.

Kdy jsem mu zlomila srdce a namluvila si, že to pro mě absolutně nic neznamenalo. Nehnula jsem ani brvou a ruku stáhla z jeho dlaně okamžitě podél těla.

Upravila jsem si šaty, které se mi draly nahoru. Když jsem věděla, že jdeme do klubu, mínila jsem tomu svůj outfit přizpůsobit. Oblékla jsem si černé pouzdrové šaty s vykrojenými rameny, zakrytým výstřihem, kdy jsem měla úzký pruh límečku kolem krku. Byly to pěkné šaty, mohla jsem si je vzít na obchodní schůzku s nebezpečnými lidmi a zároveň nevypadat tak konzervativně mezi sebrankou sexy kočiček v klubu.

Adam se oblékl do semišového černého saka, který tentokrát doplnil černými džíny a černým tričkem do V.

Nevypadal jako byznysmen, vypadal jako nebezpečný muž, se kterým si nebylo radno zahrávat.

Nemluvě o Mattovi, i on byl v černé, ale tentokrát na sobě měl plně černý oblek. Prostě jako kdyby si ti dva dohodli a vyměnili si šatník.

Až to bylo mírně úsměvné.

Matt silně třískl dveřmi a já od něj odstoupila několika dlouhými kroky. Natáhla jsem ruku k Adamovi, který ke mně přešel a společně ruku v ruce jsme mířili ke vchodu klubu. Naše ochranka, která spočívala v dalších pěti mužích se rozešla pomalu za námi.

Mattovu přítomnost jsem cítila po své levé straně, kousek ode mě.

Hlídači u vchodu okamžitě zaznamenali naši přítomnost a zastavili nově přicházející lidi, abychom mohli projít my před nimi, jako první.

Vešli jsme do vestibulu, kdy hned v popředí byla kasa a šatna.

Tím jsme prošli a všimla jsem si několik pohledů postávajících holek u zrcadel, které byly na obou stranách zdí.

Zíraly na nás a přecházel jim zrak z mých společníků. Nedivím se jim.

Naprosto jsem tomu rozuměla. Mírně jsem se tomu usmála.

Jistě můj výraz býval dříve též takový.

Vešli jsme na balkón, ze kterého vedlo obrovské dlouhé schodiště z obou stran až na taneční parket, který byl jeden z největších, které jsem kdy viděla. Ač byl deset večer, kdy u nás diskotéky v Česku teprve začínají, tady byla rozjetá divoká párty. Spěšně jsem přejela pohledem po celých prostorech a zjistila, že tento klub má taky několik poschodí, několik barů a jistě dost temných zákoutí pro to spáchat tu nějaký zločin.

Adam mě mírně zatáhl za ruku a společně jsme se rozešli po pravých schodech směřující dolů.

Když jsme došli kousek od parketu, do cesty nám skočila mladá dívka. Mohlo ji být tak kolem pětadvaceti, víc ne.

Měla blonďaté vlnité vlasy, mladičký obličej silně zmalovaný a byla oblečená do křiklavých růžových šatů.

„Paní Al-Sheid, jste již očekávaná! Prosím, následujte mě!“ zvolá nahlas, aby ji bylo slyšet přes hlasitou taneční hudbu.

Vyprostila jsem se z Adamova sevření, ani nevím proč, a sebevědomě se rozešla za ní, se všemi ostatními v patách. Přešli jsme hromadně podél dlouhého zaplněného baru a přešli kolem pultu DJ, který zrovna udával rychlé taneční kroky na parketu. Kolem něj byly tři vyvýšené piedestaly uzavřených klecí, ve kterých tancovaly spoře oděné ženy. Kroutily se v kleci a ukazovaly tak svá sexy ohebná těla.

Před námi se objevily černé užší schody, po kterých jsme začali stoupat, stále následující dívku. Jak šla přede mnou, viděla jsem ji pomalu až do kuchyně, jak měla krátké šaty. Měla jsem tendenci ji profackovat a poslat ji domů, aby si na sebe vzala něco vhodnějšího, ale uvědomila jsem si, že proto tu přeci nejsem, že?!

Vystoupali jsme nahoru, kde bylo v patře několik soukromých salónků a ty rychlejšími kroky přešli, až k velkým černým dveřím, u kterých stály dva bodyguardi. Každý z nich držel v ruce velkou zbraň a šel z nich očividný respekt. Dívka kolem nich prošla, aniž by k ní spočinul jejich pohled a opřela se do dveří. Ihned jsem ji následovala a prošla mezi těmi zabijáky. Okamžitě jsem pohlédla na Alexe, který seděl za svým velkým pracovním stolem.

Naší přítomností se napřímil v zádech a vstal ze židle.

Zapnul si černé sako a když jsem si ho rychle přeměřila pohledem, též byl celý v černým. Jako kdybychom se všichni na tom domluvili.

„Ochranku nechte venku,“ pokyne přísně a já se zastavila kousek od dveří. Ohlédla jsem se na Adama po své pravici a ten vyslal jasný signál k mužům, aby na nás počkali venku. Ale samozřejmě Matt se nemínil nijak hnout a stále mi stál po levém boku.

Alex to nijak nekomentoval a pouze se pobaveně ušklíbl.

Jeho naše trio jistě stále bavilo.

Alex přešel do rohu místnosti, kde byly dva široké gauče a několik kožených křesel a poukázal na ně rukou, abychom se posadili. Matt zůstal stát na místě a my se s Adamem rozešli se posadit. Usadila jsem se pohodlně na gauč a přehodila si nohu přes nohu, abych vypadala jako dáma.

Čekala jsem, že se Adam usadí vedle mě na gauč, ovšem on zaujal pozici na jednom z křesel. Usadil se do svého klasického ledabylého sedu, který k němu už patřil a rozepnul si sako. Dívka k nám zrovna přešla a na malém táce přinesla čtyři skleničky jantarové tekutiny. Před každého z nás položila sklenku a tu poslední donesla Mattovi, na kterého zakroutila oči. Viděla jsem to. A Matt viděl můj pohled.

Shlédla jsem zpět na Alexe, který od stolu přešel zpátky zase k nám a v ruce nesl velkou a zřejmě těžkou knihu. Předpokládala jsem, že tohle je zákon a že tohle všechno si budu muset přečíst.

Knihu položil přede mne a rozevřel ji na poslední popsané stránce.

Jednotlivé široké řádky byly popsané jmény, nějakými stručnými informacemi, za kterými byl pokaždé nějaký podpis a otisk prstu. Zatrnulo mi, když jsem si uvědomila, že ten otisk byl otisk vlastní krve. Prostě opravdu jsem se musela podepsat krví, upsat se ďáblu. Alex se pohodlně posadil naproti mně do křesla a v prstech třímal propisku, se kterou začal šermovat mezi prsty.

„Na prázdný řádek vypište své jméno a příjmení, a následně se podepište. Svým podpisem a otiskem prstu stvrdíte souhlas zákona Unie, který na vás bude spadat a kterým se musíte řídit,“ informuje mě klidným tónem hlasu Alex a já si ho tázavě přeměřím.

„Jak mám podepsat něco a souhlasit s něčím, co jsem ještě ani nečetla,“ řeknu nedůtklivě. Nevím, za co mě měl, úplně blbou? Že podepíšu něco, o čem nemám ani páru?

„Bude vám poskytnut tištěný zákon, který si můžete náležitě v klidu přečíst a budete mít dvacet čtyři hodin na to, kdybyste chtěla odstoupit od smlouvy,“ řekne zběžně, jako kdyby tuto odpověď měl natrénovanou.

Vůbec se mi to nelíbilo, ale věděla jsem, že ať je tam napsáno cokoli, musela jsem to risknout a podstoupit to riziko. Kvůli tomu bezpečí, které mi poskytnou.

Počastovala jsem ho mírně podezřelým pohledem a podívala se na propisku, kterou třímal mezi prsty.

Pochopil a propiskou se ke mně natáhl.

Převzala jsem ji do ruky a zmáčkla ji, aby se vysunul hrot propisky.

Stiskem jsem ucítila ostré píchnutí do palce. Mírně jsem sebou cukla a podívala se na svůj palec, ze které my nabíhala malá kapka krve. Byla to rafinovaná propiska!

Dokázala jsem zachovat kamenný výraz, a tak se pouze sehnula nad knihou. Vepsala jsem do ní své jméno, následně se podepsala a svou krví otiskla do knihy otisk mého palce. Bylo to tam.

Červené na bílém.

Narovnala jsem se v zádech a pohlédla na Alexe, který mě pečlivě pozoroval. Odložila jsem propisku do knihy a opřela se do gauče zpátky. Alex mírně pokývnul a natáhl se ke skleničce před ním.

„Tak tedy na Unii,“ pozvedne oslavně sklenku a my to po něm zopakovali. Přiťukli jsme si všichni tři dohromady a já se krátce podívala na Matta, která v ruce třímal též skleničku s alkoholem, ale tvářil se naprosto neúčastně. Všichni jsme se mlčky napili.

Cítila jsem pachuť whisky v ústech a obrátil se mi z toho žaludek. Nesnáším to!

Zkroutila se mi znechuceně pusa a své dojmy si nechala jen pro sebe. Odložila jsem sklenku, kdy jsem tam nechala znatelně velkou část pití, kdežto ti dva to do sebe kopli celé.

Tak hlavně že whisky se má vychutnávat!

„Byl bych rád, kdybychom se dnes už nebavili o práci ani o Unii a pouze se bavili, co vy na to? Určitě jste dlouho na žádné párty nebyli, hm?“ navrhne Alex s úsměvem a z kapsy saka si vytáhne ocelovou úzkou krabičkou s cigaretami.

Jednu z nich si vloží do úst a krabičku zhurta zavře, následně ji schová zpět.

Z kapsy kalhot si vytáhne široký benzínový zapalovač a zapálí si s chutí cigaretu.

Cítila jsem Adamův pátravý výraz na své tváři.

Podívala jsem se na něj a bylo mi jasné, že rozhodnutí o možné následující párty stojí na mém rozhodnutí. Nechtěla jsem vypadat jako totální kazič zábavy, ale taky jsem nebyla pro to tu zůstat a předstírat nějakou zábavu.

„Před zábavou bych si ještě ráda něco ujasnila,“ stočím svůj pohled na Alexe, který na mě zvědavě nakrčil obočí. „O samotě,“ zdůrazním a jemu se zajiskřilo v očích.

Adam se napnul a v jeho očích jsem viděla jasný nesouhlas. Na Matta jsem se nemusela ani dívat, jeho vzdor jsem cítila i na tak dlouhou vzdálenost.

„Rád si vás vyslechnu, takže pánové, zda dovolíte, paní Al-Sheid se mnou chce mluvit, o samotě,“ řekne provokativně Alex a otočí se pohledem na Adama.

Adam zatne čelist, s lehkým zaváháním vstane a zapne si sako. Otočí se na patě a dojde ke dveřím, kde už čekal Matt. Dívala jsem se na oba, kteří se ještě na mě krátce podívali. Vysílali jasné pohledy alá Kdyby něco, tak křič!

Jakmile se za nimi zavřely dveře, můj pohled spočinul na té dívce, která tu stále byla přítomná. Nevinně seděla na Alexově pracovním stole, houpala nohy ve vzduchu a tvářila se jako naprostý anděl. Zamračila jsem se směrem k Alexovi, aby pochopil, že ani její přítomnost není žádána.

„Lexie, běž dělat společnost pánům za dveřmi. Zaveď je do soukromého salónku a trochu je rozvesel. Vezmi tam ještě pár holek,“ pokyne ji Alex rozhodným hlasem, aniž by se na ni otočil.

Dívka hned seskočila ze stolu a poslušně odešla, přesně tak jak její pán poručil.

Měl ji dobře vycvičenou.

Natáhla jsem se po skleničce, abych alespoň nějak zaměstnala své nervózní ruce a druhu ruku si ležérně opřela o opěradlo za mnou. Alex mě ostražitě sledoval a přitom kouřil.

„Ráda bych si ujasnila pár věcí,“ nadhodím vážným hlasem a usrknu trochu ze skleničky. Trpkost alkoholu mi dodá trochu vzpruhy, abych se cítila silnější a našla tu odvahu v sobě.

„Poslouchám,“ usměje se Alex a zvědavě pohlížel na mě skrz brýle s širokými obroučky.

„Proč si mi předal Glocka a chtěl si po mně, abych to neřekla Adamovi?“ zeptám se rovnou, aniž bych chodila kolem horké kaše. Mínila jsem s ním mluvit přímo narovinu.

Alex si dlouze potáhl z cigarety, kterou následně típnul do popelníku na stolku přede mnou. Vydechl kouř z plic a natahoval tu svou odpověď do nekonečného času. Zády se vrátil zpátky do křesla a opřel si jednu nohu o koleno.

Viděla jsem to jeho šklebení a měla jsem chuť mu do toho ksichtu šlápnout.

Nějak mu srazit hřebínek, který byl neskutečně vysoký.

„Nikdo neví, že je Glock mrtvý,“ odpoví a mě tím zaskočí. Snažila jsem si udržet kamennou tvář, ovšem já v tom nebyla tolik zběhlá. Jistě se mé rozpoložení přepsalo do výrazu tváře.

„Jak to?! Říkal si, že rada o tom ví,“ nechápu.

„Ne. Neví. Mí muži ho vyhmátli, když byl na útěku na letiště. Chtěl jsem ho vydat Unii, ale můj záměr měl daleko hlubší rozměr. A už předtím jsem ti řekl, že proces Unie je moc zdlouhavý na to, aby takový hajzl běhal po světě a někam se ukryl. Zradil mě a za to musel pykat. To, co udělal tobě, už byla jen třešnička na dortu,“ vysvětlí klidným a pomalým hlasem.

„Takže si porušil zákon?!“ ušklíbnu se provokativně. Jeho odpověď mě samozřejmě zaskočila.

„Já jsem zákon, můžu si dělat co chci,“ pronese důležitě a já měla sto chutí zakroutit oči nad tím jeho egem, „Ale chtěl jsem to tajemství udržet jen mezi námi, aby se o Glockovým osudu nikdo nedozvěděl. Bez tak už se po něm nikdo neshání, tak je to jedno. Byl jsem pouze zvědavý, zda to řekneš svému manželovi nebo ne, ale jak jsem si stačil povšimnout, jistě nic neví. Ani o tom včerejšku, že?!“ zazubí se vítězně.

Zamračila jsem se na něj, jen co mi to připomněl.

Napřímila jsem se do sedu a rázně odložila skleničku na stůl.

„Když už si to vytáhl, dovol mi, abych ti řekla ještě jednu věc. Ještě někdy na mě sáhneš, a nechám tě zabít,“ syknu rozhodně, aniž bych shlédla z jeho očí.

„Vyhrožuješ mi?“ zahřmí hrdelním tónem, aniž by stáhl svůj úsměv.

„Nepokoušej mě, Alexi,“ zavrčím varovně.

„Rád bych ti zdůraznil, že v Unii jsi jenom díky mně. Přimluvil jsem se za tebe,“ řekne klidně, jehož má slova absolutně nerozhodila.

„Tak to ti děkuji,“ syknu s mírnou ironií v hlase. Nebyla jsem blbá a tušila, že měl jistě postranní úmysly. Ještě jsem ale nevěděla jaké.

„Budeš se zodpovídat mně. A nezapomeň na to, že mi dlužíš dvě laskavosti, které míním jistě využít,“ řekne a až teprve teď jsem zaslechla v jeho hlase jistou tvrdost jeho slov.

Znělo to spíše jako vyhrožování.

„Jsem ti vděčná, ale zároveň po sobě nenechám šlapat, ani tebou ani jiným arogantním chlapem. Takže ať jsou tvé úmysly jakékoli, vyklop to rovnou, jednejme spolu jako sobě rovní, co ty na to?!“ vyzvu ho svědomitě, ač riskantně.

Alex se zvonkovitě rozesměje. Zřejmě jsem ho dostatečně pobavila.

Tvářila jsem se stále stejně a nehnula pohledem ani o píď.

„Vidím v tobě jistý potenciál a míním ho využít, nejsem ten, kdo si nechá projít mezi prsty jistou příležitost dobře vydělaných peněz. Zároveň si cením dobrých lidí,“ nadhodí obchodními triky, kterými mě zřejmě chtěl pomazat med kolem pusy, ale v tomhle jsem uměla chodit.

„Přestaň na mě zkoušet tyhle ohrané fráze a řekni rovnou co chceš,“ zavrčím netrpělivě.

„Chci abys převzala jeden můj byznys. Není to nic náročného, dohlížela bys na smlouvy splátců a ti co by byli v prodlení se splacením svých dlužných splátek, tak na ně bys poslala svou vymáhací jednotku,“ vysvětlí novodobou verzi lichvářství, zřejmě jeden z mnoha jeho zálib a jistých peněz do kapsy.

„Mám možnost odmítnout?“ namítnu hned a on se opět široce usmál.

„Ne, je to totiž jedna z mých prvních laskavostí, kterou si míním vybrat,“ odpoví a já nečekala nic jiného. Zakroutila jsem mírně hlavou.

Hajzl. Byl pěkně mazaný. Obchodník každým coulem.

„Fajn,“ ceknu napjatě.

„Tu práci můžeš vykonávat odkud chceš, ať už bys chtěla zůstat tady v New Yorku, anebo kdekoli jinde. Dostaneš k tomu všechny podklady a jistě ti z toho taky kápne nějaký obnos, řekněme několik procent,“ pronese zběžně, jako by to byla jen formalita.

Nic jsem na to neřekla a pouze několikrát krátce přikývla hlavou.

Samozřejmě se mi to vůbec nelíbilo, ale moc možností na výběr jsem neměla.

Taky po mně mohl chtít něco daleko horšího.

Ve finále to mohla být dobrá spolupráce, stejná, jakou měl s Adamem. Ovšem byl rozdíl v tom, že oni byli společníci, kdežto tato práce spočívala v tom, dělat pro něj.

Jeho práci za něj.

„A co ta druhá laskavost,“ založím ruce na prsou.

„Tu si zatím nechám pro sebe, jistě ještě přijde na ni řada,“ počastuje mě dalším jeho úsměvem, ze kterého by se mnoha ženám podlomila kolena. Ovšem já ho už prokoukla, už tehdy poprvé, kdy mě líbnul na ruku při rozloučení.

Jak by řekl Matt, byl to prvotřídní zmrd, z těch největších.

„Dobře, v tom případě za mě je to asi všechno, můžeme se připojit k ostatním,“ pronesu klidně a vstanu.

Alex pouze přikývne a postaví se.

Zapne si své černé sako, a přitom mě sjede provokativním pohledem od hlavy až k patě.

„Kdybys chtěla, svatbu můžeš zrušit a postel zahřívat jenom mně,“ ušklíbne se vyzývavě, ač jsem věděla, že mě pouze provokuje.

Neovládla jsem se. Nakrčila jsem znechuceně nos a přeměřila si ho odtažitým pohledem.

„Můžeš mít každou ženu v okolí, které můžeš rozkazovat, jak jen chceš, ale mně určitě ne. Já si z tebe na zadek nesednu,“ ucedím se značným sarkasmem a pomalu se rozešla ke dveřím. Došla jsem až k nim a vyčkávala jsem až ten blbeček ke mně dojde.

Čekala jsem, až mi otevře dveře, jako správný gentleman přeci.

„Už chápu, co v tobě ti dva vidí,“ uchechtne se Alex a nahne se nade mě svou výškou, „Ale věř mi, že já bych tvou vzdorovitost a prořízlou pusu tolik netoleroval. Hned bych si tě ochočil dle svého,“ řekl tak měkce, ač to byla jasná výhružka.

Jedna z mnoha.

Neřekla jsem na to vůbec nic a nechtěla si ani představovat, co všechno jeho slova znamenala. Alex otevřel dveře a já jimi okamžitě prošla.

Čekali tam na mě dva muži z naší ochranky a taky ti dva bodyguardi Alexe. Společně jsme se rozešli, bok po boku s Alexem, a cítila pohledy lidí, kolem kterých jsme procházeli. Vypadali jsme jak nebezpečná dvojka. Teda já se tak aspoň cítila.

Přešli jsme do soukromého salónku, kde se to hemžilo štětkami.

Slušně se to nazvat nedalo, protože dvě byly pouze v kalhotkách a ty další dvě měly na sobě korzetové spodní prádlo a nakrucovaly se tam u pohovek. Bylo tam několik dalších cizích lidí, které jsem neznala.

Matt seděl zarytě v křesle a na klíně mu seděla ta dívka od Alexe. Kroutila se mu tam na klíně a předváděla mu tam svůj výstřih, ovšem on ji nevěnoval jediný pohled.

Zapátrala jsem pohledem po Adamovi, který seděl v rohu na křesle a vybavoval se tam s nějakým mužem, který vypadal jako typický byznysmen. Cítila jsem Alexovu ruku, jak mi spočinula lehce kolem pasu a prsty mi mírně zabubnoval na boku. Ostražitě jsem se po něm podívala.

„Tak co, jdeme se bavit a zapomenout na svět kolem?!“ otáže se vyzývavě a já snad ani nechtěla vědět, co tím vším myslel. Nevěděla jsem, jak se baví takoví lidé.

„Mám jinou možnost?!“ syknu netečně.

„Ne, nemáš,“ zasměje se pobaveně Alex a rozejde se se mnou ke skupince tří mužů, kteří k nám stáli nejblíže.

Když jsme přišli k nim, zastavili se v konverzaci, kterou vedli a podívali se na nás.

„Pánové, rád bych vám představil mou novou společnici, Kristýnu Al-Sheid, tedy nyní Tomanovou, brzy Al-Sheid,“ opraví se trapně a já přelétnu pevným pohledem po těch třech. Udivilo mě, že mě představil jako společnici. Znělo to jako lepší šlapka, či obchodní společnice. Zřejmě jsem si mohla vybrat.

Všichni se ke mně natáhnou na pozdrav a každý se mi představí. Okamžitě jsem jejich jména vypustila a tvářila se, že mě jejich konverzace zajímá. Bavili se o nějakém byznysu a já si všimla pohledu Matta, který ke mně vysílal zvláštní pohledy. Jakési signály.

Nakrčila jsem mírně nos a nechápala, co po mně chce. Dívka na jeho klíně se ho zuby nehty snažila zaujmout a vypadala vcelku už zoufale, že ještě na sobě neměla jeho pohled ani ruce. Ohlédla jsem se po Adamovi, který se dál horečně o něčem bavil s tím mužem a kolem něj se začala ochomýtat jedna z žen v korzetu.

Jakmile mu sáhla svou rukou na rameno, naježila jsem se.

Oprostila jsem se ze sevření Alexovi ruky kolem mého pasu a ráznějšími kroky přešla až k Adamovi, který až na poslední chvíli zaznamenal moji přítomnost.

Smetla jsem ruku šlapky z jeho ramene a div na ní nezavrčela.

Naštěstí to hned pochopila a odkráčela to zkusit jinam.

Zamračila jsem se na Adama, který na mě pohlédl mírně nechápavě a pak se otočil k muži, se kterým se bavil.

„Kristýno, rád bych ti osobně představil Samuela, je to Čtyřka,“ pronese Adam a já hned svůj pohled stočím k jednomu z Devítky. Absolutně jsem si zprvu neuvědomila, že je to on. Pak mi okamžitě naskočila jeho tvář, že ho vlastně už znám, ze včera.

„Oh, těší mě!“ vyhrknu a podám mu ruku na pozdrav. Mírně mi ji stiskne a několikrát potřese.

„Mě těší, poznat manželku pana Al-Sheida,“ řekne s francouzským přízvukem a já si chtě nechtě vzpomněla na Luca.

„Jo, musíme to zlegalizovat ještě v Čechách, aby to opravdu tomu tak bylo,“ usměji se a pověsím se mírně za Adamovo rameno, aby to vypadalo, jaký jsme šťastný pár.

„Chystáte velkou svatbu?“ usměje se Samuel, jako kdyby ho to opravdu zajímalo.

„To ještě úplně nevíme,“ odpovím popravdě a ohlédnu se na ženu, která k nám přistoupila a podala nám vysoké skleničky s šampaňským.

Všichni tři si skleničky převezmeme a já se hned napiju.

Konečně něco lepšího k pití než ta hnusná whisky.

Začali jsme si povídat dál a sama jsem se udivila, jak konverzace se Samuelem příjemně plynula. Byl to dobrý posluchač a zároveň vypravěč. Chápala jsem, proč si s ním Adam tak rozuměl. Ač jako Čtyřka působil velice nepřístupně, byl vřelý a přátelský.

Po třetí skleničce šampaňského jsem se cítila uvolněněji a zasmála se i několika vtipům u stolu, kde jsme seděli my dva s Adamem, Samuelem, Alexem a dalšími dvěma muži, kdy jeden z nich byl jistý bavič našeho stolu.

Vyprávěl nám historky, které byly tak úsměvné, až nemohly být pravdivé.

Pocítila jsem, že začínám pomalu a jistě potřebovat na záchod a věděla jsem, že budu mít jistý doprovod a zároveň se nechtěla dožadovat Adama ve společnosti dalších mužů.

Ohlédla jsem se po místnosti a neviděla Matta.

Zbystřila jsem oči a rozhlížela se po jeho existenci, ovšem on nikde nebyl.

Otočila jsem se mírně k Adamovi a sehnula se k jeho uchu.

„Zajdu si na toalety, jo,“ utrousím tiše, on pouze přikývl, ale dál věnoval pozornost vyprávění Samuela po jeho boku.

Vstala jsem z gauče a pocítila, jak jsem měla ztěžklé nohy alkoholem, ale snažila se to na sobě nedat znát. Vyšla jsem ze salónku a rozhlédla jsem se po možných nejbližších toaletách. Viděla jsem je na opačném konci podlaží. Rozešla jsem se a zaznamenala pohyb jednoho z ochranky. Otočila jsem se k němu a zastavila ho gestem ruky.

„Jdu jen na toaletu, můžete zůstat tady,“ opáčím pevně a on pouze srozuměle přikývne. Rozešla jsem se se dál a atmosféra tanečního parketu na mě sálala.

Měla jsem chuť tančit a přidat se k těm lidem tam dole.

Potřebovala jsem vytančit ten alkohol ze svého těla.

Došla jsem na toalety a ihned zaplula do nejbližší kabinky.

Vyčůrala jsem se a nekonečně si oddychla. Málem mi praskl močový měchýř.

Vyšla jsem ven z kabinky a přešla k umyvadlu. Umyla jsem si ruce a překontrolovala svůj odraz v zrcadle. Utřela jsem si mírně rozmazanou řasenku v koutku oka a domalovala si rty rudou rtěnkou. Vlasy jsem si prohrábla a nechala si je spočinout na jednom rameni. Tváře jsem měla narůžovělé od alkoholu a zrak mírně zastřený, ale furt jsem dokázala pevně stát, chodit rovně a neplácat naprosté kraviny.

Byla jsem prostě v dobrém alkoholovém rozpoložení. Po opravdu dlouhé době.

Možná jsem to potřebovala, na chvíli odrovnat jisté mozkové závity.

Vyšla jsem z toalet a podívala se zpátky na obrovský taneční parket.

Pak jsem ho uviděla.

Viděla jsem tam Matta, jak tam tancoval s tou holkou od Alexe, a ještě jednou další mladou holkou.

Obě dvě se kolem něj točily a otíraly se o něj v jakémsi sexy tanečku a on si to užíval. Jeho ruce spočinuly na zadku té druhé holky, který mu ho otírala o jeho klín. Chytla jsem se zábradlí a šla dál, podél zábradlí, aniž bych z nich sklopila pohled. Cítila jsem v sobě jistou zuřivost a osten žárlivosti, ale nemohla jsem s tím vůbec nic udělat.

Musela jsem si stát za tím, co jsem mu řekla, ač jsem to cítila úplně jinak.

Ani nevím jak, začala jsem scházet schody dolů na parket. Začala jsem se proplétat mezi lidmi a jejich tanečními kreacemi a snažila se pohledem najít Matta. Když jsem konečně zahlédla jeho značnou výšku, zůstala jsem stát v dostatečné vzdálenosti od nich a začala tančit.

Musela jsem tančit, nemohla jsem tam stát jako tvrdé Y.

Zhoupla jsem se v bocích a pečlivě sledovala ty dvě, jak se mu otírají o jeho tělo. Jak svými dlaněmi a umělými nehty přejíždějí po jeho košili, kdy jedna z nich mu pod tu košili zajela i na holou kůži. Blondýnka se po něm natáhla a chtěla ho zřejmě políbit, ovšem on ji uhnul. Věděla jsem proč.

Ztěžka jsem se nadechla, když jsem najednou ucítila něčí tělo, které se na mě nalepilo zezadu. Už jsem se chtěla otočit, ovšem ruce onoho člověka mě zastavily v pohybu.

„Jaké to je, na něj koukat a vidět, jak si to užívá s jinýma?!“ zaslechnu Alexův hlas na svém uchu, kdy se rty dotýkal mého ušního lalůčku. Už jsem se nemusela otáčet, abych zjistila, kdo mě to přepadl zezadu.

„Ty si to chceš rozházet s Adamem, že?!“ zavrčím, ačkoli mě nemohl v tom hluku slyšet.

„V klidu, zeptal jsem se ho, zda si můžu zatančit s jeho nastávající. Navíc, má teď plné ruce práce s bílým práškem, který se začal podávat tam nahoře,“ řekne pobaveně a cítila jsem, jak svýma rukama mi začal přejíždět po šatech.

Zhoupl se se mnou v bocích, aby to vypadalo, jakože tančíme.

Sral mě. Neskutečně. Zase si dovolil překročit hranici.

Pohlížela jsem stále na Matta, kdy se najednou zastavil v tanečních pohybech a nechal se blondýnkou stáhnout za ruku pryč z parketu. Ta druhá dívka je hned následovala.

Zvědavě jsem napřímila krk a nechtěla je ztratit z dohledu.

Alex mě postrčil svým tělem dopředu, jako kdyby mi dal signál, že se můžu rozejít za nimi. Ihned jsem vystřelila z místa a cítila Alexe v patách. Prodrala jsem se rychle mezi davem tančících lidí a věděla, že jsem Matta ztratila z dohledu.

Museli někam zajít. Sešla jsem z parketu a vydala se rovně, do soukromých salónků, ke kterým vedla dlouhá temná chodbička. Bylo to jasné šukací zákoutí.

Pocítila jsem Alexovu ruku na mém boku, když se zařadil chůzí vedle mě a já znejistila. Uvědomila jsem si, že kvůli Mattovi jsem ztratila svou ostražitost vůči němu a opět mu dovolila příliš. Zpomalila jsem v krocích a podívala se na Alexe.

„Dej ze mě ty pracky pryč,“ zavrčím varovně a chtěla jeho ruku opět odstrčit, ovšem on se mnou hrubě smýkl ke zdi a přišpendlil mě k ní svým tělem. Tvář mě zabolela, jak jsem se zastavila hrubě o zeď a cítila jeho tělo, jak se třelo o mé záda.

„Chvíli mlč a dívej se,“ zasyčí mi varovně do ucha.

Pevně mě chytne a mírně s mým tělem posune, hned ke dveřím, které byly ode mě nalevo a já absolutně nechápala, co po mně chce.

Pak jsem to pochopila, když jsem zahlédla znatelnou škvíru mezi dveřmi a viděla jednu z těch holek, která se předtím točila kolem Matta. Už byla nahá.

Rozšířila jsem oči a zaslechla hlasitý ženský sten.

Chtěla jsem něco říct, ale Alex mi dal svou dlaň přes pusu, abych nemohla vydat ani hlásku. Zděšeně jsem vydechla nosem a zahlédla Matta, který přistoupil k té nahé holce.

Byl pouze v kalhotách.

On svými dlaněmi přejel té holce po prsou a drsně je promnul v rukách.

Ona zavrněla blahem a svíjela se chtivě pod jeho dotekem. Nemohla jsem se na to koukat a snažila se pohledem uhnout, ovšem Alex mě držel tak dobře, že jsem mohla pouze stát, dýchat a koukat na to, jak oni spolu budou píchat. Protože to se tam právě odehrávalo.

Holka před ním, se k němu otočila zády a přešla krátkými kroky ke gauči před nimi. Opřela se mírně o něj a našpulila zadek, aby mu vyslala signál, že je připravená. Náhle jsem zaznamenala i druhou holku, která byla též svlečená.

Přiklekla si před Matta a začala ho zbavovat kalhot.

Sundala mu je rovnou s boxerkami a já pohlédla na Mattův ztopořený penis, který se mu vyhoupl ze spodního prádla.

Těžce jsem nabrala dech nosem a snažila se něco říct, ale Alex mě přidržel ještě pevněji, abych se nemohla ani hnout, natož vydat jakoukoli hlásku.

Holka, co před ním klečela si vzala jeho penis do úst a začala ho zběsile sát.

Matt těžce zaklonil hlavu, tak jak mu to bylo podobné a držel pevně její hlavu.

On udával rytmus jejího sání a ona s tím neměla sebemenší problém.

Holka u gauče už netrpělivě přešlapovala a pohlížela na ně vzrušeně přes své rameno.

Pak jim něco řekla a Matt pomalu zastavil. Obešel holku klečícím před ním a hrubě plácl holku u gauče, po jejím našpuleném zadku. Nahlas blaženě vydechla a nastavila se mu ještě víc.

Jedním tahem do ní pronikl a začal do ní zuřivě přirážet.

Viděla jsem v jeho tváři zlost a brutálnost, kterou jí píchal. Cítila jsem, jak se mi draly slzy z očí a ztěžka jsem nabírala vzduch do plic.

„Tohle, měl udělat Adam už dávno, ukázat ti s kým ses tahala. Ukázat ti, co pro něj znamená ta jeho posraná láska,“ zavrčí mi Alex do ucha.

V jeho hlase byl jistý odpor a já absolutně nechápala, o co mu jako šlo.

Chtěl mi dokázat, že Mattova slova o tom, jak mě miluje, vlastně nic neznamenají a nechá se svést při první příležitosti?! Perfektní! Povedlo se mu to!

„Láska je jistý nástroj sebedestrukce a čím víc budeš milovat, tím víc to bolí. Jako právě teď tebe, jak vidíš, když píchá jinou,“ zní mi jeho slova u ucha a můj pohled míří pouze na to, jak Matt brutálně píchá tu holku před ním.

Hrubě ji držel za boky a ona hekala blahem na celou místnost.

V tom mě Alex pustil z celého svého sevření, jedním natáhnutím ruky strčil do dveří, aby se ještě více rozevřely a dal se na odchod. Tím, že se dveře ze široka otevřely se odkryla má přítomnost a hned si mě všimla ta holka, která stále klečela na zemi a se zájmem před tím sledovala ty dva.

„Oh, jdeš se k nám přidat?!“ zazubí se nažhaveně ta holka. Matt se okamžitě otočil po jejím hlase a pak zvedl pohled na mě stojící ve dveřích.

Snažila jsem se pobrat dech, a tak jak mě Alex pustil, tak jsem stále stála, opařená a jak přibitá. Ač jsem nechtěla, slzy se mi přehouply přes oči a hned stékaly po tváři. Těžce jsem zavřela oči, jako kdybych se snažila vymazat ten obraz přede mnou a oči zase otevřela.

Matt se na mě díval, zcela překvapen, ovšem neřekl vůbec nic.

Pouze odstoupil od té holky a natáhl se po kalhotách.

Konečně jsem se přiměla něco udělat, a tak jsem se odlepila z místa, otočila se na místě a dala se na odchod zpátky.

Pískalo mi v uších, hučelo mi v nich a v mozku jsem měla úplně vymazáno.

Když jsem vyšla z chodby ven a mínila zahnout na taneční parket, zaznamenala jsem přítomnost Alexe s Adamem, kteří stáli u zdi, jak dva kati čekající na něčí smrt.

A já to v tu chvíli pochopila.

Byl to jejich plán, jak mě navždy odloučit od Matta.

Donutit ho, mě zradit tím nejpodlejším způsobem, abych přestala k němu mít jakékoli city.

Podívala jsem se na Adama, který tam stál se založenýma rukama na prsou.

V jeho očích byla jistá dávka arogance, tvář byla kamenná a stažená, tak jako dřív a oči byly temně černé.

Byl to nekompromisní Mr.Black.

Bezohledný.

Krutý.

„Tak co, vesmíre, půjdeme konečně domů?!“ zahřměl jeho hlas ve směti taneční hudby.