od: Zoroaster
Tak tiché zdají se být lesní hlubiny tam,
kde bělostné cesty úvoz stíní horský val,
tam všichni odešli – jejich stíny vídal sám,
za chladných nocí ve snu, jenž se mu zdál.
První odešla Láska, za ní prchla Zloba,
však zůstala Touha a dům obsadil Smutek,
vlezlý to druh prázdnoty, tak vládli oba,
než bolest ztupil čas a Smutek z domu utek.
Pak rozmohla se prázdnota a čpěla z koutů
úzkostí, jíž trpí ten, kdo blízkou cítí smrt,
on nadál se vzpomínek osekání hrotů –
klid našel v samotě, když v sebe zpytu vnořil vrut.
Leč úběl cesty, již zřel v horizontu dálek
spát mu nedala, snad také odejít by měl
do končin neznámých? Té představy se zalek.
Kam a proč by jeho únik bez rozvahy spěl?
Snad před sebou samým znamenal by útěk tam,
kde lidé radost žití pijí z plných číší,
a nikdo nezná hřích ani lásky srdce klam?
Ze slastí přeludu přec faleš chtíče čiší!
Tím poznáním z prázdnoty zrodila se Plnost,
a mocí vědění vymetla kouty nyvé,
až jeho duše v hloubi zakusila radost,
jež po čase vykvetla ze svobody pravé.
Dílo s názvem „Odcházení“ je poetický text, který se zabývá hlubokými otázkami existence, ztráty a samoty. Autor zde vytváří atmosféru melancholie, kterou proplétá s motivy lásky, zklamání a touhy po plnosti.
Antropocentrický pohled na emoce: Dílo skvěle zobrazuje lidské emoce a prožívané stavy prostřednictvím personifikace abstraktních pojmů jako Láska, Zloba, Touha, Smutek a Prázdnota. Tímto způsobem autor upevňuje vazbu mezi prožitkem jedince a jeho vnitřním světem.
Jazyk a stylistika: Použití živého jazyka a obratů je důkazem autorovy zručnosti. Verše jsou pečlivě konstruovány, mají rytmus a melodii, což důležitě přispívá k celkovému dojmu. Například rýmová a metrická struktura zajišťuje plynulost čtení.
Symbolika a metafory: Obraz lesa, hlubin a cesty symbolizuje nutnost introspekce a cestu k poznání sebe sama. Smutek a prázdnota, které obývají „dům“, posilují pocit osamělosti a touhy po přítomnosti blízkých.
Ontologická reflexe: Text se zabývá existenciálními otázkami, jako je smysl života, strach ze smrti a touha po autenticity. Tato témata se jmenují ve verších s hloubkou a nuance, což ukazuje autorovu schopnost reflektovat komplexní otázky.
Někdy příliš abstraktní: Ačkoli se autor snaží pobídnout k zamyšlení, některé pasáže mohou být pro čtenáře příliš abstraktní nebo obtížně srozumitelné. Například metafory a symboly, které jsou zde použity, mohou vyžadovat hlubší znalost literární tradice nebo filozofie, což může některé čtenáře odradit.
Emocionální intenzita: Ačkoliv je atmosféra silná, může se zdát, že některé emoce by mohly být vyjádřeny s větší vášní nebo intenzitou. Místy se může text jevit jako příliš umírněný a ctí určité konvenční vyjádření smutku, což může oslabit jeho emocionální dopad.
Lineárnost narativu: Přestože autor směřuje k významovým vrcholům, některé části textu postrádají dynamiku, což může vést k pocitu monotónnosti. Následování logiky odchodu různých emocí může působit jako příliš jasně strukturované.
Nedostatek konkrétnosti: Zatímco obecné teze o lásce a smutku mají univerzální platnost, pro mnohé čtenáře může chybět konkrétní, osobní příběh či detail, který by udělal prožitek blíže a živěji cítitelným.
„Odcházení“ je zajímavým literárním počinem, který z hlubin lidských emocí čerpá inspiraci pro zamyšlení nad smyslem existence a nevyhnutelností odchodu. Autorovi se daří oslovit čtenáře díky působivému jazyku a silným symbolům, ale zároveň si text žádá větší míru konkretizace a emocionální intenzity. Je to dílo, které v sobě nese hloubku a bohatství poetického vyjádření, avšak vyžaduje od čtenáře aktivní účast a snahu rozkrýt jeho hlubší smysl.
13.09.2024