od: MartinX
Anotace: Připomenutí roku 2020. (výrazy, které by mohly být brány jako nespisovné či vulgrání, jsem částečně "vytečkoval", ačkoliv u nás na Ostravsku se jedná o výrazy obvyklé, či běžně užívaná citoslovce:-))
Rovnodennost roku dvacet
Prolog
(někdy v roce 2019)
Číňan vařil netopýra,
letouna či kýho výra,
jeho paní měla splín,
on: „A co já teď s tím?“
Byl jest mladý, tedy cool,
potom čuměl jako vůl!
Věnovat se ženě,
nutno vždycky neprodleně!
Neměl žádné zkušenosti,
s věkem, kterých přijde dosti,
a že byla zrovna středa,
vařit déle bylo třeba.
Virus nevidíš, tak není,
přeji dobré pořízení,
v rovnováze dle feng – šuej,
tomu věří leda …uj.
Jedno v jakou věříš víru.
Na předehru vždycky dbej!
Na ochranu netopýrů!
Na ústa si roušku dej!
…
Rovnodennost roku dvacet
Slunce svítí,
pozdě smráká,
první kvítí,
ven Tě láká.
Cošyk ale neštymuje,
prázdné shopy,
cena ropy,
jen ulicí vítr duje.
Polské tedy targoviště,
žolnierz, celnik jako kejši,
neuslyšíš „oczywiscie,
velkum pulke na to dejši!
Do prstu mě radši píchni,
nespím přece, kaj ste všichni?
Jen tiráků kolona,
venku je teď korona.
A na ČéTé běží zprávy,
ani v Praze nejsou zdrávi.
Začíná prej tady lovit,
ňákej loňskej mladej Covid.
Všeci chytří, ví to kdekdo:
„Od východu přijde mor!“
Tušil ale vůbec někdo,
že přijede v zimě z hor?
Tak nic, robit budeš doma.
Někdo musí živit Róma.
Zvládneš všecko,
práci, děcko,
ve dne v noci,
bez pomoci?
Dneska učí hlavně Telka,
k tomu paní učitelka,
ráno každé pondělí,
úkoly Ti nadělí.
Zvládne takhle týden látky!
Proč máš kolem vína zátky?
Vzpomeň radši na školu,
ať se zhostíš úkolu.
Pak si v noci přečteš zblízka,
co Ti knížka na pysk vtiskla.
Prý ať žáci doma cvičí!
Takže Ty jsi zase v p..i.
A chtěl bys jít dneska ven,
nadýchat se jara vzdoušku?
Povinně si vždycky vem,
doma šitou ústní roušku.
Upadá teď turistika,
sprosté je „Bon giorno“,
slyšíš pouze prognostika,
jeho slovní porno.
Na všechny se vytahuje,
chytře žvaní,
papír taky roztahuje,
přefiknul snad Delfskou paní.
A Evropská unie?
Vidět ani slyšet není,
čeká zřejmě na setmění,
pak nám hlavy umyje.
Ještě je tu WéhÁÓ,
ví co bylo i co bude,
slyšíš všude,
spolehni se na něho!
Co však padá z držky líné,
tak to radši ententýky,
hlavu nebo něco jiné,
dej si mezi dva špalíky.
Premiér pak projev hezký
přečte skoro správně česky.
„Když to chvíli vydržíme,
opilce když polepšíme,
nejlepší pak budem zase!“
…?
Drž myšlenku v téhle trase!
To je přece skvělá zpráva!
Co to kouří? Dobrá tráva!
Náhle mají kecy všeci,
udělat měl tohle přeci!
Politik se v prsa bije!
Kdyby nešlo o život,
těm co mají kratší knot,
byla by to komedie.
Změna přišla nenadále,
rouškám dejte všichni vale,
ačkoliv dnes středa není,
buďte všichni uvolnění!
Vše teď bude povolené.
Proč tak rychle?
Protože šest ploch má krychle!
Páč se blíží dovolené!
Virus není? Dal nám vale?
Varování první malé!
Jasno v tom maj Pepíci,
mohou za to horníci!
Pražáci Ti mají muka,
z myši když je bolí ruka!
A z roboty do hospody?
Kdybys take robil šichty,
tak bys chuju nedal schody!
Radši mlč a nerob ksichty.
Všeci to ví, band to zpívá,
alkohol tam za vším bývá,
přece tam Ty náno hloupá,
kde se někdy země houpá.
Roušky budou povinné,
v té špinavé Karviné.
Na pódiu vládní Ken:
„Ukazatel budou jen,
nové vládní semafory!“
Kaj ten chodí na ty fóry.
Průběh lehký nebo žádný,
úkol je to tedy snadný.
Nedělejme z toho drama,
neřešme to před volbama!
Omezení pro Prahu?
Námořní chce rozvahu!
Nakopal bych zepředu,
do prdele předsedu!
Takže zase další změna.
Pokud toužíš vidět Kena,
kup si lístky na stání,
už neunes kárání.
V telce dávaj premiéra,
doufal jsem, že derniéra.
Večerní má dneska čtení,
nová přijdou opatření,
a myšlenka opět skvělá,
že prý i on chyby dělá.
Okaté to jistě není,
co předvádí za cvičení,
co je světem svět,
dělá se to tam a zpět!
Další včera, kratší zítra,
den je noci toho jitra.
Letos tedy naposledy,
podzim, listí, mlhy, ledy.
Rovnodennost roku dvacet,
k té se často budeš vracet!
Dílo „Rovnodennost roku dvacet“ je fascinující literární text, který v sobě spojuje prvky poezie i satiry, a čímž nás nutí přemýšlet o současné společnosti, jejích problémech a paradoxech, které vyvstávají v době pandemie. Autor využívá jazykové hříčky, rýmování a každodenní realitu, aby ilustroval chaos, strach a frustraci, které pandemie přinesla.
Jazyková hravost: Autor umně manipuluje s jazykem, používá rýmy i internal rhymes, což dodává textu dynamiku a zvukovou krásu. Verše jako „Polské tedy targoviště, žolnierz, celnik jako kejši“ ukazují na autorovu jazykovou zručnost a kreativitu.
Kritika společnosti: Dílo se nebojí kritizovat různé aspekty společnosti: od politických činů a rozhodnutí až po každodenní starosti obyčejného člověka. Skvělým příkladem je pasáž o vládních opatřeních a absurdních situacích, které lidé prožívají v důsledku pandemie. Autor se vysmívá neúčinním řešením a politickému „žvanění“.
Aktuálnost: Téma pandemie COVID-19 je aktuální a text velmi dobře zachycuje pocity zmatení a bezradnosti, které lidé prožívají. Vzhledem k tomu, že toto téma bude pravděpodobně rezonovat ještě dlouhou dobu, může čtenář najít určitou útěchu v tom, že se jeho myšlenky zpětně reflektují v literatuře.
Zrcadlení reality: Autor precizně zobrazuje realitu každodenního života v těžkých časech, přičemž s humorem a ironií podává obraz domácí výuky, sociální izolace či frustrace z nedostatku osobní svobody a kontaktu.
Přehnané množství narážek: V některých partiích díla může čtenář pocítit, že autor používá příliš mnoho kulturních a politických narážek, což může ztěžovat čtení pro ty, kdo nejsou dostatečně informování o kontextu. Například občasná konfrontace s lokálními politickými osobnostmi může být nejasná pro mezinárodní publikum.
Nedostatek struktury: Zatímco hravost s jazykem a forma jsou silné, struktura textu mohla být soudržnější. Čtenáři může připadat, že některé části nahrazují logickou posloupnost jinými myšlenkami, což může vést k pocitu fragmentace.
Občasná monotónnost: Některé pasáže, jakkoli jsou jazykově bohaté, mohou čtenáře unavit svým rytmem a délkou. Například dlouhé odstavce nahuštěné myšlenkami a rýmy mohou vést k únavě, což snižuje celkový dojem z čtení.
„Rovnodennost roku dvacet“ je literární dílo, které si zaslouží pozornost pro svou jazykovou preciznost a schopnost integrovat kritický pohled na aktuální společenské problémy. Přestože trpí některými nedostatky v struktuře a přehnaných narážkách, jeho schopnost reflektovat zkušenosti ze současného světa z něj dělá důležitý příspěvek do české literatury. Tímto způsobem se autor stává nejen komentátorem doby, ale i určitou formou terapeutického hlasu ve zmatku doby pandemické.
14.10.2024