od: zase já
do hnědých louží
rozoraných polí
krvavou deku
rozestřely buky
javory zlatem
vyšívaly lemy
a kdesi z dáli
zakvorkaly sluky
vše už se chystá
k blížícímu spánku
jen já tu sedím
ruce kolem ramen
na známá místa
hledím v mírném vánku
a rty si samy
zašeptají Amen
Dílo „podzim“ je krátká, avšak v mnohém fascinující báseň, která zachycuje atmosféru podzimního období a reflektuje jeho melancholickou krásu. Autorka se nebojí hrát s obrazností a stylizací, což proměňuje jednoduše popisnou poezii v artefakt opravdového umění.
Obraznost a symbolika: již úvodní verše "do hnědých louží / rozoraných polí" navozují silný vizuální dojem a zároveň vyvolávají pocity nostalgia a proměny. Hnědé barvy evokují nejen podzimní krajinu, ale i smutek a konec cyklu, což se jasně odráží v celkové atmosféře básně.
Kladné propojení přírody a lidské zkušenosti: báseň vnímá podzim jako mnohoslovný symbol – jak přírody, tak vnitřního života. Věta "vše už se chystá / k blížícímu spánku" přirovnává přírodu k lidskému osudu, což je velmi efektivní a podněcuje čtenáře k sebereflexi.
Harmonické použití zvukových prostředků: závěrečné verše obsahují jemné rytmické prvky ("a rty si samy / zašeptají Amen"), které působí jako příjemný zvukový dotek, a vytvářejí tak klidnou a táhlou atmosféru.
Emocionální hloubka: existuje zde znatelný pocit osamění a introspekce ("jen já tu sedím / ruce kolem ramen"). Tento dojem se prostupuje celou básní a diváka zasahuje citovým prožitkem, který je značně osobní.
Občasná nejednoznačnost: ačkoliv nejednoznačnost může básničce přidat na hloubce, některé pasáže ("zakvorkaly sluky") mohou čtenáře zmást, pokud není obeznámen s touto specifickou botanikou a jejím vztahem k podzimnímu období.
Méně rozvinuté motivy: některé obrazy by mohly být rozvinutější, aby se posílila jejich významová intenzita. Například popis činnosti sluk je krátký a nevyužívá plně potenciál, jaký by mohla představovat.
Přílišná stylizace: jazyk je místy nápadně stylizovaný, což může odradit některé čtenáře od bezprostředního prožitku. Například výraz "krvavou deku" může vyznívat příliš intenzivně a vetknout do čtenáře pocit zmatku, než aby jen posílilo atmosféru.
„podzim“ je vydařeným literárním dílem, které v sobě spojuje melancholickou krásu s hlubšími existenciálními otázkami. Přestože některé pasáže by mohly těžit z dalších elaborací a rozvinutí významů, celkový dojem z poezie je silný a vyvolává v čtenáři rozjímavé pocity. Tato báseň dokáže navodit atmosféru, kterou si čtenář snadno zapamatuje a o to více se k ní vrátí. Tvorba je důkazem kreativního vyjádření a dokládá autorčin smysl pro estetiku, jazyk a vnímání světa kolem nás.
31.10.2024