od: zase já
říkala si jedna bába
tady jsou
když hledala brejle
v Hrádku nad Nisou
nebyly a tak si řekla
sedni si
a sedla si na lavičku
u Nisy
na lavici seděla
až usnula
aniž by se sebeméně
pohnula
tak u Nisy
u slepého ramene
chrápe bába na lavičce
z kamene
okolo v tu chvíli
jako náhodou
šel chlap, co chtěl
hledat poklad pod vodou
a právě když míjel ji
tak procitla
a nechápe, kdeže
se to ocitla
řeka hučí a kolem jde
šílenec
umřela jsem
nemám ani na věnec
na kameni ležím
v divné poloze
podlehla jsem zřejmě
divné hypnóze
stalo se vám něco?
ten chlap najednou
šnorchl v hubě
když se sklonil nade mnou
Áááá, zaječela babice
s přízvukem
na předposlední slabice
tak se tedy stala
tahle příhoda
určitě to byla
hloupá náhoda
že se bába
v momentálním rozruchu
skoro kouzlem
vznesla metr do vzduchu
pak dopadla těžce
na ty kameny
její pohled prázdný
tupý, znavený
křuplo to
když dosedla si v kolapsu
zapomněla totiž předtím
na kapsu
v ní měla ty brejle
co je hledala
když se po nábřeží Nisy
štrachala
aby byla legrace
až do konce
tak původně chtěla jet
do Jablonce
tak se končí příběh
krutý velice
rozbité jsou brejle
i ta babice
to má z toho
že si chtěla u Nisy
zavzpomínat na minulost
na kdysi
Dílo „u Nisy“ se zjevně vyznačuje lehkou, ironickou a vizuálně bohatou narací, které je umocněno specifickým jazykem. Od prvního verše autorovými dovednostmi a hravým stylem uchvacuje pozornost čtenáře. V následující analýze se zaměřím na silné a slabé stránky textu, jak z pohledu literární struktury, tak z hlediska tematického zpracování.
Jazyková hravost a rytmus: Autor udržuje lehký a hbitý tón, který je pro poezii velmi důležitý. Hříčky s rýmy a různými rytmickými prvky činí text příjemným pro čtení. Například použití hravých frází, jako je "kroužila si" nebo "podlehla jsem zřejmě divné hypnóze", vytváří pocit spontaneity a improvizace.
Vizuální obrazy: Vyprávění je protkáno názornými vizuálními obrazy, které efektně zachycují situaci. Například obraz spatřené babičky na lavičce, který v sobě nese jak humor, tak smutek, je velmi evocativní.
Tématika a motivy: Příběh se zabývá tématy stárnutí, nostalgie a nevyhnutelnosti času. Babička, která vzpomíná na minulost, se stává symbolem pomíjivosti života i vzpomínek. Tento prvek přenáší hlubší existenciální úvahy na běžnou, snadno pochopitelnou rovinu.
Ironie a humor: Ironie je přítomná na mnoha místech, což přidává textu na hloubce a paradoxně i rozjasňuje tíživá témata. Například humorná scéna, kdy se chlapec se šnorchlem skloní nad babičku, je velmi vtipná.
Vývoj postavy: Hlavní postava, babička, a její charakterizace se mohou jevit jako příliš plošné. Přestože se situace okolo ní dramaticky mění, její psychologický portrét a jakási „poznávací cesta“ chybí. Čtenář může mít pocit, že chybí hlubší náhled do jejích myšlenek a pocitů.
Závěr: Ačkoli se příběh zdá mít jasný směr, závěr může být vnímán jako jednostranný a nedostatečně rozvinutý. Zatímco do posledního verše vyprávění dospěje jisté napětí, jeho rozuzlení nenabízí dostatečné uspokojení ani hlubší vyústění.
Náhodnost událostí: Ačkoli je to součástí ironie a humoru, některé náhodné elementy v příběhu mohou působit jako příliš nepravděpodobné, což může snížit uvěřitelnost příběhu. Rychlé přepínání mezi situacemi a postavami může někdy vyvolat pocit chaosu.
Dílo „u Nisy“ je sympatickým a nakonec i strhujícím textem, který dokáže zaujmout jak jazykovou elegancí, tak hravými obrazy a ironickým tónem. Přes některé slabší stránky, jako například nedostatečná hloubka postav a náhodnost událostí, vyniká autorova schopnost zachytit pomíjivost a absurdity každodenního života. Celkově vzato, autorovi se podařilo vytvořit působivý a zábavný příběh, který v sobě nese klíčové existenciální otázky.
09.11.2024