od: Anfádis
Jdu z kaluže do louže
A z marastu do bláta
Svou drobnou pěstí buším
Zbylou silou na vrata
Mnohým bohům které znám
Vtom zas cítím Slunce hřát
Můj Bůh otevírá chrám
Lehko a sladko mi je
Že opouštím zemský řád
Vesmírem duše pluje
Avšak náhle bum a bác
Ten proradný žárlivec
Posílá mě šupem zpět
A nutí mě na krvi
A tlukotu srdcí lpětl
Dílo s názvem "Je nádherná" představuje zajímavou ukázku moderní poezie, jež se zabývá klasickými tématy, jako je láska, existence a vnitřní boj.
Poezie je rozčleněna do čtyř částí, které odrážejí vnitřní konflikty a proměnlivost pocitů vypravěče. První sloka vyjadřuje frustraci a bezradnost, když se postavy potýká se svými emocemi a realitou, přičemž metaforické obrazy "kaluže" a "bláta" naznačují umění vyhnout se pokleskům a utrpení.
Druhá sloka přechází k momentu úlevy a kontaktu s transcendencí. Otevření chrámu je v tomto kontextu značně silným symbolem naděje a spirituality. Slunce hřát jako symbol pozitivní energie a útěchy kontrastuje s předchozími obtížemi.
Třetí sloka opět přináší zvrat, kdy se vypravěč dostává zpět do světa bolesti a žárlivosti, což podtrhuje nevyzpytatelnost lásky a existence. Použití výrazu "bum a bác" dodává textu na dynamičnosti a podtrhuje náhlost změny situace.
Závěrečná část, v níž se vypravěč vyjadřuje k lásce jako k "nádherné" věci, je vystavěná na kontrastu předchozích popisů jejích bolestí a potíží. Zde se ukazuje snaha smířit se s vlastními emocemi a přijmout lásku v celé její komplexnosti.
Dílo "Je nádherná" je z pohledu literární kritiky zajímavým příspěvkem do pole moderní poezie. Autor dokazuje, že láska je komplexní a mnohdy bolestivou záležitostí, a nabízí dopracované obrazy, které vzbudí v čtenáři emoce a zamyšlení. I přes určité slabiny v přenosu myšlenek se jedná o silnou ukázku, jež má potenciál oslovit mnoho čtenářů.
15.11.2024