od: Ž.l.u.ť.á.k.
Anotace: Sonet
Na řasách tvých, když přišla zima,
ulpěl sníh a roztát nechtěl…
já jsem ztich, slova jsem neměl
však... tys tu kušnu nezavřela…
"Že se ti líbím je fakt príma!
Víš jak to studí!? Dělej něco!
Mám si ten bordel sundat sama!?
Tak na co jsi mi? Řekni! Na co!?"
Jak nádherná jsi chvíli byla,
sníh zdobil řasy… vlasy havraní…
i pýcha by ti záviděla…
však nebude… „Au! Ty… jsi normální???“
„To ponoukla mě dobrá víla,
sůl prý i z chodníku sníh odstraní...“
Dílo „Kouzla přírody“ je zajímavým příkladem moderní poezie, která se ve své formě pokouší spojit intimní prožitek s přírodními prvky a každodenními situacemi. Autor se odvážně vydává na cestu, která osciluje mezi romantickým pohledem na přírodu a realitou, kterou představují vzájemné lidské vztahy.
„Kouzla přírody“ je dílem, které má velký potenciál a v sobě nese krásu i bolest lidských emocí vyjádřených prostřednictvím přírodních metafor. Autor se vyznačuje schopností hrát si s jazykem a atmosférou, ačkoli by bylo možné některé prvky dále rozvinout a prohloubit. Celkově lze říci, že se jedná o zajímavé a podnětné čtení, které povzbuzuje k zamyšlení nad vztahem člověka a přírody, a to jak v romantickém, tak v každodenním kontextu.
17.11.2024