od: MartinX
Léto horké, poledne,
vánek lístek nezvedne.
Scházím z hory tmavým lesem,
jdu potokem, ať vím, kde jsem.
V lese dneska lépe je,
slyším hučet peřeje?
Voda pádí roklí stinnou,
vodopády pod Satinou.
Slyším z rokle ženské hlasy,
kouknu dolů, kdo tam asi.
Zpívá si tam jedna žena,
do sebe je pohroužena,
nevnímá nic kolem sebe,
nohou brázdí odraz nebe.
Do culíku váže vlasy,
smýt chce asi letní prach,
už mě ale vidí asi,
tváře zbarvil lehký nach.
Do očí mi pohlédne,
rukou hladí vlčáka,
pěkné přeje poledne,
dolů mě to neláká.
V duchu nadal jsem si volů,
bonton platí taky venku,
„Martin jsem já, běžím dolů,“
tak jsem poznal dívku Lenku.
Pojď se zchladit, neměj strach,
do vody mě zvala žena,
na tváři má opět nach,
byla, hádám, roztoužená!
Odložila svoje šaty,
Řekla jenom „A ty?“
Podává mi svoji ruku,
podal bych též mít záruku,
že dostanu ji taky zpátky,
aniž bude prst ten krátký!
Vlčák mordu ostře krčí,
k tomu ještě temně vrčí.
Podrbe jej na čumáku, keksík k tomu dostane.
„Ticho Brito! Martin tady zůstane!“
Poznali se náhodou,
zvečera pod vodopádem,
ledovou se chladí vodou,
událostí letí spádem.
Do očí se dívá zpříma,
v jeden proud se kapky spojí,
řeka teče loukou klína,
touha Tvoje s touhou mojí.
Ze rtů splynul tichý sten,
prvním z mnoha byl on jen,
hlasitější každý příští,
přehlušujíc vodu v tříšti.
Houpali se v rytmu moře,
z hory vrací ozvěna,
vykřičené její hoře,
nach vystřídá ruměná????
Literární dílo s názvem "Vodopád" se vyznačuje několika charakteristickými rysy, které zasluhují podrobnou analýzu a zhodnocení. Jde o báseň, která evokuje přírodní krásy letního dne, osobní pocity a romantické momenty, což je v české poezii přímočaře zpracovaným a přitažlivým tématem.
Obraznost a jazyková intimita: Báseň je prosycena živými a výraznými obrazy. Využití přírodních prvků, jako jsou "vodopády", "potok", "les" a"nach", vytváří silnou atmosféru, kterou čtenář snadno vnímá. Pocity vzrušení a klidu se střídají a dokreslují přírodní kulisu.
Rytmus a struktura: Rytmické uspořádání veršů a střídání rýmu dodává básni dynamiku. To přispívá k celkovému pocitu lehkosti a hravosti, což je v souladu s letní tematikou a romantickým vyzněním.
Emocionální hloubka: Ačkoliv je báseň na první pohled jednoduchá, zachycuje blízkost a výměnu pocitů mezi protagonistou a dívkou, což může vyvolávat široké spektrum emocí. Nálada touhy a intimity je velmi účinně zprostředkována.
Hravost se slovy: Některé verše vytvářejí úsměvné situace (např. vtipná výměna mezi Martinem a psím společníkem), což ukazuje na schopnost autora vnést humor do poetického rámce.
Nesourodost tematické linie: Přestože se text vyvíjí od přírodního popisu k romantickým situacím, můžou některé části působit malinko roztříštěně. Například pasáže o psu a jeho interakci mohou na některých místech odvádět pozornost od romantického jádra příběhu.
Místy nejasná symbolika: Některé obrazy a symboly, jako např. „äch všichni ti, co povstávají a padají“, mohou vyžadovat hlubší analýzu a nejsou vždy dostatečně vysvětleny pro nezasvěceného čtenáře, což může narušit celkovou srozumitelnost.
Rychlost vývoje děje: V závěrečných pasážích se děj dostává do jakéhosi urychleného spádu, kdy se střídá mnoho emocí a událostí. To může způsobit, že čtenář necítí dostatečné spojení s vývojem vztahu mezi hlavními postavami.
Celkově lze říci, že "Vodopád" je dílo, které vítá čtenáře do romantického a přírodního světa, plného živých obrazů a silných pocitů. Ačkoli někdy balancuje na hranici mezi jasností a abstraktností, pro jeho jazykovou hravost a emocionální hloubku si zaslouží uznání. Jako literární kritik bych doporučil některé pasáže posílit, aby bylo dielo koherentnější, tím by se opět posílil jeho už tak silný emocionální dopad.
25.11.2024