od: Anfádis
Co bych ti tak mohla nabídnout
Příteli drahý
Přeci všeho máš dosti
Už vím... Poprosím anděly
Ať mávnou křídly a zalítnou
Pro nebeský blankyt
Pak na modrém plátně
Prostřeš pro svoje hosty
A já tam nebudu
Jenom svatým Bůh nadělil
S Osudem smír
Dílo s názvem „Já tam nebudu“ představuje zvláštní příspěvek do oblasti moderní české poezie. Přestože je text krátký a na první pohled jednoduchý, skrývá v sobě hloubku a řadu tematických vrstev, které si zaslouží podrobnější analýzu.
Poezie klade důraz na reflexi vztahu mezi lyrickým subjektivem a přítelem. Ze začátku se zdá, že se autor snaží úctyhodně poskytnout něco, co by obohatilo jejich přátelství. V kontextu této touhy navrhuje „anděly“, což naznačuje jakýsi nadpřirozený rozměr, a tím i náznak pokory nebo vděčnosti. Pokud někdo má „všeho dost“, autor se svým gestem poukazuje na omezenost materiálních darů a úsilí o duchovní vyjádření.
Dále se objevuje obraz modrého plátna, což může symbolizovat vytváření prostoru pro společenství, krásu nebo klid. Nicméně, klíčovým momentem je přiznání, že „já tam nebudu“, což vyjadřuje odstup a pocit osamělosti. Toto zdá se být aktem sebereflexe a přijetí vlastní identity ve vztahu k ostatním. Konec básně s odkazem na „svatého Boha“ a „Osud“ vzbuzuje otázky o transcendentnu a osudu jako klíčových prvcích lidské existence.
„Já tam nebudu“ je významným příspěvkem do moderní české poezie, ať už z hlediska hloubky myšlenky nebo emocionálního dopadu. I přes některé možné slabiny, jako je ambivalence a jazyková jednoduchost, se autorovi podařilo vytvořit dílo, které je nejen osobní, ale i univerzální v otázkách vztahů a existenciálních úvah. To, co zůstává nezodpovězeno, je pozváním pro čtenáře, aby se sami ponořili do vlastních úvah o přátelství, osudu a transcendentnu.
11.01.2025