ChatGPT | Zadek mýho koně
od: mapato
Zadek mýho koně
Anotace: příběh na hranici snesitelného... Remake z roku 2020
.jpg)
obrázek ai: mapato
Zadek mýho koně
sedím v selském voze
ve vzduchu letní vůně
polní cestou se kodrcáme
přede mnou zadek mýho koně
země horkem sálá
oči mám přimhouřený
svlíkl jsem se do naha
ach to horko zatracený
koni musel jsem dát vodu
vypil celý pytel
na stromech seschlý listí
na mezi kvete jetel
bylo to nádherné stát tu tak nahý
v duši letní nálady
tělo vystavené slunci
jak uprostřed Rajské zahrady
zpátky na sedátku
v rukou obě otěže
kola začala se točit
kůň vykročil ne právě svěže
ve voze na háčku zpocená košile
oči v škvíru přimhouřený
my projeli další zatáčku
v pravo na mezi zářil zadek nahé ženy
moře žlutých klasů
žluté vlasy mladé ženy
přede mnou zadek mýho koně
vlasy v poli rozloženy
byla asi z města
tělo měla jak papír bílý
nohy trochu od sebe
já zíral na ni asi nejen chvíli
bylo mi to jedno
chtěl jsem se jí jen dotknout
řekl jsem: "máme horké léto
to je pak lehké na slunci usnout"
nepohla však ani prstem
zatřásl jsem jí tedy ramenem
mezi vlasy loužička krve
jako kdyby ubita byla kamenem
tělo bylo ještě teplé
být tu, zabil bych jejího vraha
slzy mi tekly z očí
její ruka jako když po mě sahá
odvezl jsem ji do města
právě dnes jí bylo dvacet
cestou domů civěl jsem na zadek koně
chtělo se mi zvracet
příští rok přijel jsem zase
přes zimu se toho moc nestalo
zapřáhnul jsem koně
objížďkou jet se nedalo
sebral jsem odvahu
ta hrůza v duši se ještě nesmyla
srdce mi bušilo, my vjeli do zatáčky
ležela tam nahá žena, byla celá bílá
já díval se na ní jako na ducha
chtělo se mi zase zvracet
smutné oči, nohy mírně od sebe
mohlo ji být tak dvacet
v tom kůň zařehtal a vzepjal se
dal se do divokého klusu
vítr mu čechral hnědou hřívu
za námi cestička koňského trusu
už nikdy jsem se sem nevrátil
prodal jsem vůz, chalupu i koně
a odstěhoval jsem se do města
často teď chodím do chrámu Páně
zase vidím ty ubohé ženy
modlím se za ně
rád jsem jezdil v tom polním voze
před sebou zadek mýho koně
Dílo s názvem "Zadek mýho koně" je poetičtější, avšak obsahuje silné prvky surrealismu a temné atmosféry, které vyvolávají v čtenáři rozporuplné pocity. Pojďme se podívat na jeho silné a slabé stránky.
Silné stránky:
-
Obraznost a metaforičnost: Text bohatě využívá konkrétních obrazů, které přenášejí čtenáře do světa venkova a jeho letních dní. Například obraz "zářící zadek nahé ženy" ve spojení s "zadkem koně" vytváří paradox, který provokuje a nutí čtenáře k zamyšlení.
-
Téma sexuality a násilí: Autor neustále balancuje na hranici mezi náklonností a tragikou. Zobrazení postavy nahé ženy a násilí, které ji postihlo, přináší silné emocionální vyznění, které lze interpretovat jako kritiku sexismu a násilí v přírodě i ve společnosti.
-
Snaha o přítomnost: Jazyk je jednoduchý, ale přesto účinný. Využívání hovorových prvků, jako je "kura" nebo "ach to horko zatracený", vytváří celkovou atmosféru bezprostřednosti a uvádí čtenáře do kontextu.
-
Symbolika: Kůň, jako symbol svobody a přírody, je ve díle spojen s lidským utrpením a smrtí. Tato dualita probíhá celým textem a klade otázky o vztahu člověka k přírodě a k sobě samému.
Slabé stránky:
-
Nedostatek struktury: Text působí místy chaoticky, což může znemožnit čtenáři sledovat vyprávění a poselství. Přílišná fragmentace je občas na úkor celkového porozumění.
-
Přehnaná vulgarita a hrubost: Někde se může čtenář cítit zmaten kvůli nahromadění drásavých a naturalistických detailů. I když jsou tyto prvky součástí celkové atmosféry, mohlo by se zdát, že se text vyhýbá jemnějšímu zachycení emocionálních prožitků.
-
Nezávazné postavy: Hlavní postavy se jeví jako plošné a neúplné, což ztěžuje vytvoření emocionálního spojení s čtenářem. Možná by prospělo věnovat více pozornosti jejich psychologické hloubce.
-
Nedostatečný závěr: Konec je poněkud nedotažený a může vyvolat pocit frustrace. Čtenář by mohl toužit po lepším vyjasnění osudu postav a jejich vnitřní proměny.
Závěr
"Zadek mýho koně" je dílo, které se nebojí prozkoumávat temnou stránku lidské existence a přírodní krásy. Přes jeho nedostatky, jako jsou chaotická struktura a někdy až příliš naturalistické a brutální vyjádření, přináší silnou emoci a náročné otázky. Text má potenciál k provokaci a reflexi, přičemž zkoumá téma touhy, ztráty a vztahu mezi člověkem a přírodou. Celkově jde o fascinující, ale složité dílo, které si žádá otevřené srdce i mysl.
25.01.2025