od: zase já
jsme tady pouze
na návštěvě
a každý jinak
než by chtěl
přihlouplí
přežvýkavci v chlévě
vetřelci
na planetě včel
žereme vše
i sami sebe
a bez rozmyslu
ničíme
planeta včel
živí i tebe
a jenom my
to nevíme
až spolkneme
poslední kvítí
až louky v poušť
se promění
na bílé kosti
Slunce svítí
a žádné včelí
bzučení
Dílo, nazvané „planeta včel“, se od začátku jeví jako silná poetická úvaha, která otevírá témata ekologického uvědomění, existence a zodpovědnosti člověka vůči přírodě.
Silná obraznost: Autor využívá metaforu „planeta včel“, aby nalákal čtenáře k zamyšlení nad důležitostí včel – nejen jako biologického druhu, ale jako symbolu celého ekosystému. Včely jako opylovači jsou klíčové pro udržení přírodního balancu.
Emocionální náboj: Text na prvním místě vyvolává silný pocit úzkosti a bezradnosti nad lidským chováním. Fráze jako „žereme vše i sami sebe“ a „až louky v poušť se promění“ rezonují s pocitem naléhavosti a zmaru, který je v současnosti v naší společnosti tak aktuální.
Jednoduchý, ale účinný jazyk: Jazyk je přístupný, což umožňuje snadné porozumění i laikům. Autor dokáže složitá témata přetavit do srozumitelných obrazů, nabízí tak divákovi prostor pro vlastní úvahy.
Symbolika a kontrasty: Autor používá kontrasty mezi přírodní krásou a destrukcí, což posiluje dramatický záměr textu. Například proměna „louky v poušť“ a „bílé kosti“ vytváří děsivý pocit ztráty a neodvratnosti.
Zjednodušení problému: Ačkoliv je kritika lidského chování vůči přírodě důležitá, autor se může zdát zaměřen pouze na negativní aspekty. Úvaha by mohla obsahovat i pozitivní možné cesty, jak můžeme situaci změnit, nebo příklady naděje.
Nedostatek kontextu: Text postrádá širší kontext nebo motivaci pro čtenáře, aby přemýšleli o praktických důsledcích, které by se mohly vyvinout z popisovaných událostí. Včely jsou důležité, ale co se může nebo by mělo dělat pro jejich záchranu?
Restrikce v tematickém rozšíření: Díl by mohl otevírat více aspektů toho, jakým způsobem mohou lidé zužitkovat přírodu, ale místo toho se soustředí primárně na destruktivní tendence. Tím získává na síle, ale také na jednostrannosti.
Rytmus a struktura: Ačkoliv volba volného verše je příjemná a odpovídá obsahu, některé přechody mezi slokami by mohly být plynulejší, aby byl celkový tok čtivější.
„planeta včel“ je zajímavé a podnětné dílo, které vyžaduje od čtenáře zamyšlení nad vlastním postavením ve světě. I přes některé slabiny nabízí cennou reflexi o vztahu člověka a přírody a poukazuje na naléhavost hledání řešení závažných ekologických problémů. Poetičnost textu, podpořená silnými obrazci, jej činí výtečným příkladem současné ekologické poezie.
15.02.2025