od: zase já
lety jsem ztratil
křídla bílá
z rosy
a něžných nadějí
třeba jen
ze soucitu byla
pak uletěla
raději
tak zůstaly
jen plachty šedé
seprané
v slzách návratů
i v kleci
lidský rozum svede
vysmát se
lesku šarlatu
Toto lyrické dílo nazvané „křídla“ se vyznačuje emocionální hloubkou a výraznou symbolikou, která evokuje pocity ztráty, touhy a odcizeni od vlastního ideálu. Verše jsou vkusně konstruovány a vytvářejí koherentní obraz, který čtenářovi umožňuje hlubší zamyšlení nad tématy, jež autor zpracovává.
Silné stránky této básně spočívají především v její schopnosti vyvolávat silné emocionální reakce. Obraz „bílých křídel z rosy a něžných nadějí“ okamžitě vzbuzuje pocit křehkosti a pomíjivosti, což je jakési ústřední téma celého textu. Slova jako „soucit“ a „uletěla“ naznačují, že ztráta je nejen fyzická, ale i duševní, což přispívá k celkové atmosféře melancholie. Dále motiv „plachet šedých“ v kontrastu s „leskem šarlatu“ působí jako silný symbol: zatímco šedé plachty představují zklamání a každodenní realitu, šarlat by mohl být reprezentantem touhy po něčem vznešenějším a krásnějším, což se ukazuje jako nedosažitelné.
Na straně slabých stránek je možné zmínit jistou abstraktnost, která může být pro některé čtenáře obtížně uchopitelná. V některých pasážích se text zdá být poněkud nebulisticky široký, což může ztížit rozpoznání konkrétních vizí a emocí. Toto vícerozměrné vyjádření by možná mohlo být posíleno konkrétnějšími obrazy či přímějšími odkazy, které by adekvátněji ukotvily čtenáře v situacích, o nichž autor hovoří.
Celkově vzato, „křídla“ představují zajímavou a podmanivou básnickou reflexi na téma ztráty a touhy, jejichž jemná struktura a vybraná slova vytvářejí bohatou klenbu emocí. Je to dílo, které nejenže inspiruje k zamyšlení, ale také zve k osobnímu výkladu a interpretaci, což je v poezii vždy cenná vlastnost.
06.03.2025