od: Pavel D. F.
Anotace: Tato povídka měla být původně úvodem k velkému románu z prostředí "reálného socialismu". Jenže jsem se nějak zasekl a jak čas plyne je to s mou pamětí horší a horší. Tak aspoň tohle sem teď dávám, třeba někdy bude líp a já to dopíšu. Takže 1. kapitola:
Bylo časné ráno podzimního dne, v ulicích slabě osvětlených vybranými kandelábry proudily šedivé zástupy pracujících spěchajících za svými povinnostmi. Marek Trnka prošel bránou podniku PracOděv, nad kterou zářila rudá pěticípá hvězda, vzal si na vrátnici klíče od své kanceláře a od sálu počítače a vyšel po schodech do prvního poschodí budovy výpočetního střediska.
Odemkl kancelář, pověsil kabát na věšák, obul si pracovní boty, oblékl si bílý plášť a vydal se na sál. Když otevřel dveře a rozsvítil světla řadou vypínačů na panelu pomocného rozvodu, ovanula ho nenapodobitelná vůně plastů a papíru. Zapnul přední klimatizaci a komorní prostředí sálu bylo náhle přerušeno mohutným hukotem větráků a kompresorů. Prošel sálem, zapnul zadní klimatizaci a odemkl mediárnu, kde se uprostřed skříní plných magnetických pásek nacházelo zázemí operátorů. Dnes bude na směně sám, všechny operátorky ranní směny zůstaly doma zkroušené podzimní chřipkou.
Na vozíku rozpracovaných úkolů toho dne nebyl žádný výpis logu počítače přeškrtaný poznámkami a vykřičníky, jak obvykle odpolední směna dávala najevo problémy se zpracováním úloh. Marek prolistoval kopii logu pro archivaci, podíval se na stránky deníku a pracovní knihy a potom odnesl podklady pro zpracování sledování strojového času do výtahu na chodbě před sálem, odkud si potřebné informace přebírala provozářka Zapletalová.
Z kanceláře vedle výtahu vyšel technik Vincourek a pozdravil Marka.
„Jak to včera vypadalo?“ ptal se Vincourek.
„Žádné problémy, pane Vincourek, všechno je v pořádku, jenom ta páska dvojka je pořád mimo provoz, takže se muselo přesměrovávat.“
„Podívám se na to, myslím, že je tam vadné servo u pravé cívky, rozeberu to a pokud budu mít potřebné díly, dám to dohromady.“
Vincourek vyrazil na sál zapnout počítač a provést pravidelnou ranní hodinovou profylaxi. Marek šel do kanceláře studovat problematiku fyzického programování magnetických disků, jelikož chtěl vyřešit problém archivace adresářů disků, takzvaných „VTOC“.
Přesně v 7.00 zaklepal Vincourek na dveře Markovy kanceláře.
„Jsem hotový, Marku, můžete si to převzít.“
„Děkuji, pane Vincourek, hned jdu na to.“
Marek vešel na sál a zavolal na vstupní a výstupní kontrolu, co se má dnes nejdříve dělat. Podle rozvrhu strojového času se měla zpracovávat evidence náhradních dílů, jenže VVK často měnila pořadí zpracování podle aktuálních potřeb. Byly to náhradní díly. Marek obešel stojany magnetických disků, vytahal potřebné disky ze skříně a začal je ukládat do stojanů. Nacvičeným pohybem otevřel víko stojanu, odšrouboval dolní kryt disku, vložil disk do stojanu, přitáhl zámek až se uvolnil horní kryt, potom horní kryt položil na dolní, zavřel víko stojanu a stiskl startovací tlačítko. Disk se roztočil a po pár sekundách vyjely hlavy na nultou stopu, disk byl připraven.
Když připravil všechny disky, přesunul se Marek ke skříni základní jednotky, nastavil na čelním panelu adresu systémového disku a stiskem tří kláves „Stop“ „Úklid systému“ a „Vstup“ dal pokyn k zavedení operačního systému.
Psací stroj konzoly vypsal úvodní text „SYSTEM IPL“, Marek zmáčkl klávesu „DVE“ a tím dal pokyn k zavedení standardního jádra operačního systému „supervizoru" SYSPVPR. Následovalo zadání datumu, času a kódu knihovního disku.
Mezitím přišla na sál vedoucí VVK Kelišová s plnou krabicí děrných štítků a zadávacím listem. Marek přehlédl zadávací list, otevřel operátorskou příručku a nalistoval návodku první úlohy ke zpracování. Potom se vydal do mediány, aby přinesl potřebné magnetické pásky.
Zakládání magnetické pásky byla další prověrka šikovnosti operátora. Nejprve se musel zapnout stojan, potom se stáhlo dolů přední ochranné plexisklo a cívka zbavená obvodového obalu se nasadila na pravý úchyt ve stojanu. Potom bylo třeba provléknout pásku přes celou dráhu jejího pohybu kolem vodících kladek, přes horní okraj vyrovnávacích kapes a kolem vlastní magnetické hlavy uprostřed. Konec pásky se pak namotal na pevnou levou cívku a několikerým otočením cívky se zafixoval. Ochranné plexisklo se stiskem držáku vysunulo nahoru a příslušným tlačítkem byl vydán pokyn k uvedení pásky do základní pozice. To bylo doprovázeno rozběhnutím vysavače, který udržoval pásku ve vyrovnávacích kapsách jako ochranu před náhlými změnami směru převíjení. Páska se rozběhla napřed dopředu, navíjela se na levou cívku, potom dozadu, až se konečně úvodní reflexní ploška na pásce ocitla pod optickým snímačem.
Když byly připraveny pásky, nastalo ládování děrných štítků do snímače. Bylo třeba štítky ukládat pokud možno za sebou jeden jako druhý do vstupní dráhy snímače, na závěr se dala zarážka. Potom Marek stiskl tlačítko aktivace snímače, jeden štítek proběhl snímačem a zařadil se do výstupní dráhy, vstupní data byla připravena.
Zbývalo vložit do tiskárny potřebný papír ve formě nekonečné skládačky a nastavit začátek stránky podle polohy optického snímače. Potom se už mohl na řídícím psacím stroji vydat pokyn ke zpracování úlohy.
Kelišová stála u pracovního stolu a čekala, až Marek vše připraví, chtěla si hned odnést sestavu opisu vstupních štítků k případným opravám. Marek zadal povel, psací stroj vypsal hlášení o zahájení úlohy a pak oznámil spuštění první fáze programu. Děrné štítky začaly za divokého hrčení prolétávat snímačem obdivuhodnou rychlostí. To vše trvalo asi tak do poloviny dávky, když se náhle snímač zasekl a psací stroj vypsal informaci o datové chybě na snímači. Marek snímač prohlédl a pak zavolal Vincourka, jelikož jeden štítek uvízl uvnitř snímače a bylo třeba jej vyndat a pročistit dráhu.
Vincourek přišel hned, odklopil kryt snímače, vytáhl pomačkaný štítek a začal čistit podávací dráhu šroubovákem. Oprava trvala asi pět minut, Kelišová zatím na sálovém děrovači naděrovala vadný štítek a přidala ho do dávky. Marek spustil snímač a na psacím stroji dal klávesou „r“ pokyn „zkus to znovu“. Štítky proběhly tentokrát snímačem bez problémů, Vincourek odešel, počítač třídil data, přehrával je z jedné pásky na druhou a nakonec vytiskl kontrolní sestavu. Marek vyjel sestavu z tiskárny a dal ji Kelišové, ta sebrala použité štítky i sestavu a odešla do své kanceláře ve druhém patře.
Zvonil telefon.
„Tady je Zapletalová, Marku máte chvilku na počítači, potřebovala bych sjet sledování strojového času, blíží se uzávěrka.“
„Jistě, paní Zapletalová, pokud máte štítky připravené, dojděte za mnou, máme zrovna pauzu.“
Marek vyměnil disky a pásky a když mu Zapletalová předala balíček štítků, spustil potřebný program. Bylo to hotovo během deseti minut, pak přišla Kelišová a zpracování náhradních dílů pokračovalo.
Kolem jedenácté hodiny byla první část zpracování hotová, Marek proto zavolal Zapletalové, že je volno a můžou na sál programátoři. Zapletalová poslala k počítači Resla.
„Copak, pane kolego, dnes jste tu sám? Odkdy provozní programátor lítá po sále?“
„Podle možností, pane Resl, operátorky marodí, tak musím zaskočit. Co budete chtít nasadit?“
„Jolanu, Reginu, Source a Pracák. Na jedničku a dvojku mi dejte prázdné pásky.“
„Dvojka nejede.“
„Aha, tak to musím předěrovat.“
Resl si sedl k děrovači, vytáhl jeden štítek z balíčku, vyděroval jiný a zasunul ho na místo. Marek zatím připravil vše potřebné, dal štítky do snímače a nastalo ladění programu.
„Co mám spustit?“ zeptal se Marek.
„Nic, jen device end.“
Marek stiskl klávesu „DVE“, štítky začaly po jednom procházet snímačem a psací stroj vypisoval zprávy o prováděných akcích. Uprostřed práce Resl snímač stopnul, vytáhl poslední štítek a dal ho jediný do dráhy. Potom vzal sestavu s výpisem zdrojového kódu programu, přinesl si ji k děrovači a začal připravovat opravné štítky. Tak to pokračovalo několikrát, než se podařilo spustit laděný program a Resl byl spokojený.
Bylo už kolem poledne, žádné další požadavky nebyly, Marek se sebral a šel na oběd.
Odpoledne uprostřed práce si Marka zavolal vedoucí provozu Valášek. Marek nechal počítač jeho osudu a šel nahoru k vedoucímu.
„Marku, posaďte se, potřebuji s vámi něco probrat. Jak asi víte, dostaneme nový počítač. Prostory už jsou připravené a je už taky rozhodnuto o konkrétním typu. Bude to minipočítač řady SMEP, SM 4.20. Byl bych rád, kdybyste se ujal dozoru nad instalací a potom přípravy operátorů, dám vám nějaké materiály, můžete si to podat jako socialistický závazek.“
„Kdy začne instalace?“
„Začátkem prosince. Budeme mít malou konfiguraci, čtyři kazetové disky, dva velké bulharské s formátovanou kapacitou 20 megabytů, dvě malé pásky, jednu velkou, snímač a děrovač pásky a dvě disketové jednotky. K tomu dostaneme dvě tiskárny, pásovou a jehličkovou, jeden operátorský terminál s papírem a čtyři terminály obrazovkové.“
„Takže se bude zpracovávat více úloh najednou?“
„Ano, budeme mít celých 256 kilobytů operační paměti, chtěl bych nejprve převést na terminály provoz děrovny, abychom se zbavili štítků. Další nasazení počítače bude záviset na programátorech, jak rychle nám připraví potřebný software.“
„Jaký budeme mít operační systém?“
„Ze začátku dodávaný DOS RV, ale mám slíbený originální RSX 11M, celý ten minipočítač je vlastně západní PDP 11 od Digital Equipment.“
„A ta děrovna?“
„Budeme mít speciální program pro pořizování dat Golem. Jedna operátorka bude mít tento systém na starosti a bude zajišťovat jeho údržbu. Po vás budu chtít, abyste se všechno naučil taky a byl připravený jako záloha.“
„Bude nějaké školení?“
„Něco bude, dám vám vědět, záleží na vedení podniku, co nám schválí. Chtěl jsem čtyři terminály a v plánu byly dva, takže teď budeme muset ušetřit na školení. Nelíbí se mi to, ale inženýr Kárný na tom trvá.“
„A jedenadvacítka?“
„Budeme postupně utlumovat provoz a do pěti let by měla dosloužit. Vím, že je to pro vás značná zátěž, zvládnout dva naprosto rozdílné systémy, ale jste mladý a plný sil. Po všech zkušenostech máte moji plnou důvěru.“
Odpoledne po práci Marek nakoupil a zamířil domů plný myšlenek na nové úkoly v této době. V každém případě to bude zajímavá zkušenost, kterou jeho skuteční šéfové možná ocení.
Když přišel domů, odložil nákup a šel do sklepa zkontrolovat časovou schránku. Našel balíček, vzal ho nahoru a tam ho rozbalil. Vytáhl pozvánku na setkání se šéfem ve 22. století.
Dílo „Interaktivní dějiny (1)“ se svým obsahem pokouší zachytit každodenní život technického pracovníka v době, kdy se informatiky a předmoderní počítačové technologie teprve dostávají do běžného pracovního režimu. Autor se detailně věnuje popisu pracovního procesu Marka Trnky, což přináší jak silné, tak slabé stránky tohoto literárního kusu.
Silné stránky:
Detailní popis - Autor zdatně vykresluje atmosféru podnikového prostředí s důrazem na technickou preciznost. Čtenář se tak může nejen vcítit do představy o každodenní rutinně, ale také si udělat představu o technologických procesech, které formují život protagonistů. Detaily jako „vůně plastů a papíru“ nebo technické manévry se skenery a páskami dodávají realistický nádech.
Struktura a plynulost textu - Text je organicky členěn do různých sekcí, které odrážejí plynoucí čas během pracovního dne. Tato struktura pomáhá udržovat rytmus příběhu, a čtenář se nesetká s pocitem roztržené kontinuity.
Jasná technická terminologie - Autor očividně ovládá technickou terminologii a dokáže ji zasvětit do příběhu tak, aby odpovídala prostředí protagonistů. To činí příběh uvěřitelným a zasazeným do dobového kontextu.
Protagonista a jeho vnitřní motivace - Marek Trnka je sympatickou postavou, jejíž ambice a odhodlání učit se a růst v profesi vyrazí na povrch. Jeho přístup k práci a budoucnosti vytváří prostor pro emocionální propojení s čtenářem.
Slabé stránky:
Pomalejší tempo a repetitivnost - Tato detailní a technická próza může pro některé čtenáře působit monotónně. Opakované popisy pracovních úkonů, které nejsou pro příběh zásadní, mohou odvádět pozornost a zpomalit tempo čtení, což může působit frustrujícím dojmem.
Nedostatek konfliktu - Významným prvkem dobrého literárního díla je konflikt. V tomto textu lze nalézt minimální napětí a dramatické momenty. Skoro celou dobu se Marek věnuje rutinním činnostem a chybí zásadní zlom nebo problém, který by vyžadoval jeho zásah nebo inovační myšlení.
Nedostatek hloubky postav - Kromě hlavního protagonisty nejsou ostatní postavy nijak hlouběji rozpracovány, což může v očích čtenáře způsobit slabší emocionální vazbu, neboť vedlejší postavy ve větší míře splňují spíše funkci kulis než skutečného protagonisty příběhu.
Nejednoznačnost tematického záměru - Zatímco se text soustředí na techniku a každodenní rutinu, jeho vztah k „interaktivním dějinám“ není na první pohled jasný. Čtenáři mohou mít problém pochopit, jak tento aspekt zapadá do rámce příběhu.
Shrnuto, „Interaktivní dějiny (1)“ nabízí čtenáři fascinující pohled na technickou práci z perspektivy jedné postavy, přesto však jeho snahy o detail a technickou preciznost mohou být brány jako dvojsečné meče v prospěch i proti pročištění literárního vyprávění. Vylepšení v oblasti konfliktu a hloubky postav by mohlo posunout tuto práci na vyšší úroveň.
08.03.2025