od: malé srdce
sázela jsi hvězdy
do záhonů
opilá noc se ti smála
...
měsíc tě sledoval
stříbřitým
zrnem
...
od semínka
do plného
květu
...
s lunou v očích
a krásou kroku
tvé paty tančí
...
vzešla jsi
z půdy nevinné
jak to telátko
prvorozené
...
zvony Tartu
šeří zvuk mlýnku
v mlze ticha topí vzlyk
...
drtí tě
...
jak křehkou konvalinku
rozbité střepy
tichého snu růže
v barvách se ztrácí
stíny bosé
...
mlýnek se točí
kam tě to vede
...
prach na cestě
tvůj příběh
skládá
...
mlýnek
ten nespí
otáčky času
zastavit nejde
...
a v srdci to šrotí dál
ať to plane
ať sjedu ten proud
co břehu nemá
...
jsi magie
co šeptá
...
pod kámen
ukryla jsem
své cesty skryté
...
Název díla: Mlýnek času, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Dílo “Mlýnek času” je introspektivní a emocemi nabité lyrické vyjádření, které čtenáře zavádí na cestu skrze abstraktní obrazy a symboliku, která si pohrává s tématy času, paměti a proměny člověka v toku existenciálního prožívání. Autor, Zdeněk Vlha, svým jazykem dokáže evokovat nejen přírodní scenérie, ale především hluboké vnitřní pocity, což je silnou stránkou tohoto textu.
Mezi nejpozoruhodnější prvky básně patří dokonale vystavěné metafory. Například srovnání s “křehkou konvalinkou” jakožto zastoupení zranitelnosti a krásy, či “mlýnek se točí” jako symbol neustálého plynutí času, je velmi efektivní. Tímto způsobem autor dosahuje mnohovrstevnatosti významu, kdy čtenář může z různých úhlů interpretovat hloubku prožitku, jíž se autor snaží vystihnout.
Další silnou stránkou je zvukomalebnost textu, jež se odráží v rytmických prvcích a opakování témat napříč celým dílem. “Zvony Tartu” a “vlk mlýnku,” to jsou obrazové útržky, které dokreslují atmosféru tajemství a melancholie. Autorovi se také daří vytvořit kontrast mezi světem přírody a vnitřními emocemi, což posiluje emotivní naléhavost poezie.
Na druhou stranu, text může trpět jistou abstraktností, která může některé čtenáře odradit. Některé obrazy a metafory, přestože jsou nesmírně působivé, mohou být pro laického čtenáře obtížně přístupné. Například výrazy jako “šrotí v srdci” nebo “prach na cestě” mohou postrádat jasnou definici, což by mohlo vést k frustraci z nedostatečné srozumitelnosti. Zde by pomohla obecnější kontextualizace myšlenkového rámce, v jakém autor tvoří.
Dále je v textu znát určité opakování motivů, které mohou působit jako redundantní, což by mohlo snížit dynamiku a napětí v čtenářském prožitku. Některé fráze, i když krásné, se opakují v podobných kontextech a mohou mít za následek, že se dílo jeví jako poněkud jednotvárné.
Celkově lze říci, že “Mlýnek času” je působivým a emocionálně nabitým dílem, které oslovuje svou krásou a hloubkou. Kombinace silných poetických obrazů a zvukomalebnosti dává tomuto textu svou jedinečnou atmosféru. I když se v některých aspektech může zdát obtížně uchopitelné, přesto má potenciál zasáhnout svou cílovou skupinu čtenářů, kteří ocení složitější vrstvy a nuance poezie.
08.03.2025