od: šuměnka
Anotace: • Její práce inspirovala generace ochránců přírody a vedla k rozvoji myšlenky rehabilitace divokých zvířat / psaná minulý týden po shlédnutí dokumentu Zrozena pro Afriku - iVysílání Čt / vizuál generovala Sis
Z Opavy vítr nes´ ji, až tam v dálky světa
kde slunce horce pálí a trávy šumí podstatou
kde těla divoká si v rytmu plání švitoří i řvou
a zvěř v klidu či napětí - buď padne nebo vzlétá…
Oči s plamenem odhodlání, paže uměním hbité
štětcem i slovem zastavuje doslova si čas!
Tváře všech Masajů i etnik v kráse skládá pro obraz
na plátně k poctě liniím, v rysech symboly skryté…
Lvice jí vškrábla drápem šelmy „příběh Divočiny“
do textu prosáklo to poselství pro srdce Afriky
Joy stejně dýchá, stejně chápe - tvoří průniky
a ve všem hledá spojnice, jak s klady, tak i stíny…
Dnes odkaz žije ve stádech a v trávě vrní taky
ve stopách otiskl zřetelný od mimořádné Ženy
Kontinent šeptá – "díky Ti – za všelijaké změny"
a vítr její jméno vnes, do výšin – tam, kde mraky...
**
Hodnocení literárního díla „..Joy - Hlas Divočiny..“ je především obohacující zkušeností, jelikož autor dokáže ve svých verších spojit obraznost přírody s humanistickými tématy. Úvodní stanovení děje v Opavě a jeho postupné přesunutí k divokému a fascinujícímu africkému prostředí určuje dynamiku celého textu. Přítomnost přírodních elementů (vítr, slunce, tráva) v kombinaci s emocemi a lidským zápalem, jak naznačuje „očima s plamenem odhodlání“, vytváří silný kontrast mezi civilizovaným a přírodním světem.
Silné stránky textu spočívají v jeho schopnosti evocovat živé obrazy a emotivní obsah. Verše jako „kde slunce horce pálí a trávy šumí podstatou“ jsou natolik názorné, že čtenář může snadno spatřit a prožívat popisované scény. Autor v tomto smyslu velmi dobře ovládá jazyk a rytmus, což umožňuje plynulý a přirozený tok myšlenek. Čtenář se může dostat do emotivního stavu, který je jaksi úzce spjat s přírodou a osudy popisovaných postav, jako jsou Masajové.
Další pozitivum tkví ve způsobu, jakým autor specificky zmiňuje „příběh Divočiny“ a „všelijaké změny“. Tato interakce mezi člověkem a přírodou, jakož i odkaz na jakési kulturní vyrovnání, přetváří dojem z textu na něco hlubšího a komplexního. Text je prosycen významem, který umožňuje čtenáři zamyslet se nad tématy jako jsou identita, změní a vztah k přírodě.
Na slabé stránky bych upozornil na občasnou nejasnost některých obrazů a metafor, což může čtenáře, který se s tematikou nesetkal, poněkud odradit. Například důraz na „symboly skryté“ může vyvolávat nejednoznačné interpretace, což může působit jako bariéra pro některé čtenáře. Taktéž bych zmiňoval, že střídání jazykových stylů může působit jako diskordance, zejména v kontextu spojení tradiční kultury s moderním vyjádřením.
Celkově lze „..Joy - Hlas Divočiny..“ hodnotit jako pozoruhodný literární počin, který umně spojuje útržky osobních a kulturních příběhů skrze harmonii přírody a lidských emocí. Čtenář se tak dostává do srdce Afriky, což zanechává trvalý dojem a vyvoleává víc než jen intelektuální porozumění, ale i emocionální rezonanci.
10.03.2025