od: Pavel D. F.
Anotace: Vracíme se do osmdesátých let minulého století...
Shrnutí předchozího děje: Marek Polesný pracuje jako provozní programátor v podniku PracOděv, ale ve skutečnosti jde o časového agenta z budoucnosti. Přestože se brání, dostává nový úkol: infiltrovat tajnou církev a studovat ji.
--- --- ---
V neděli před kostelem postál chvíli Marek u hloučku mladých lidí, kteří se domlouvali na nějakou společnou akci. Všiml si ho Jožka Vrána a přizval ho k nim.
„Tebe jsem tu už několikrát viděl, nechceš se připojit k naší schole? Jak se jmenuješ?“
„Marek, Marek Trnka.“
„Já jsem Jožka, tohle je naše dirigentka Magda, umíš zpívat?“
„Možná, ale vy jste profesionálové, to bude asi nad moje síly.“
„Žádní profesionálové, Marku, jen se snažíme osvěžit bohoslužby, nic víc,“ řekla Magda.
„Hele, Marku, chystáme se odpoledne na koncert Spirituál kvintetu do Brna, pojedeš s námi?“ zeptal se Jožka.
„Rád, pokud máte lístky.“
„Bez obav, všechno zařídíme.“
Výlet se podařil a Marek do společenství zapadl bez větších problémů. Kdyby tak věděli, co je zač, pomyslel si. Svědomí si však zatěžovat nehodlal, prostě bude zpívat ve schole a když se dozví něco, co zajímá docenta Matonohu, nebude to pro jeho kamarády znamenat žádné ohrožení, 22. století je daleko.
Podnik PracOděv ožil připravovanou mikulášskou nadílkou pro děti zaměstnanců, Marek měl spoustu starostí s novým počítačem. Zůstal až do večera, technici ze Slovenska montovali počítač celý den a stále nebyli hotoví.
Šéf instalace Peter Rusnák nebyl spokojený, stále něco proměřoval a nadával.
„Do Boha čo to tu máte také oné dróty, veď je to iba jeden stojan z Bulharska, tak to snáď viete pripojit.“
Jeho podřízení jen kmitali, problémy s bulharským stojanem však byly nad jejich síly. Nový technik výpočetního střediska Ladislav Verner se jen díval a pak poradil Slovákům kupodivu správné zapojení - a to znal všechno jen z knížek.
„Tak budeme hotoví, súdruh Trnka, zajtra prídeme pripojit tie práčky a móžte startovat.“
„Dobře, pane Rusnák, děkuji vám a ráno se těším na shledanou.“
„Dovi.“
Velkokapacitní diskové jednotky „pračky“ byly připojeny k Bulharskému stojanu a vedoucí provozu inženýr Valášek začal generovat operační systém podle příruček ze slovenského Datasystému.
Disky se točily ve stojanech, pásky kmitaly v jednotkách, Marek stál u terminálu šéfovi za zády a pozoroval, co se bude dít.
„Taky nám to mohli přijít nakonfigurovat, když je za to platíme,“ ulevil si Valášek.
„Tak proč to děláte za ně, pane inženýre?“
„Protože jsou to babralové a o softwaru vědí houby. Škoda, že ještě nemám ten RSX, mohli jsme si ušetřit práci. Jenomže nejbližší Decus je až na jaře, budeme muset vydržet s tou slovenskou náhražkou.“
Technik Verner zatím tahal telefonní vedení pro terminály do děrovny a do pracovny programátorů. Ukázalo se, že papírový terminál je pro běžnou práci operátorů naprosto k ničemu, proto se na sál minipočítače musel dát i jeden terminál obrazovkový a programátoři tak dostanou jen jeden, nic se nedá dělat, děrovnu si Valášek hájil především.
Poslední týden před Vánoci se konečně konalo slavnostní zahájení provozu minipočítače. Byla to velká sláva, nejmodernější počítač ve městě, přišel i okresní tajemník KSČ, Marek se raději po anglicku vytratil.
V sobotu před poslední adventní nedělí se sešlo společenství mladých u Jožky Vrány a plánovalo se na Vánoce. Ředitel kůru nebyl schole nakloněn pro její příklon k moderní kytarové hudbě, takže se bude zpívat jen na jedné mši ráno, takzvanou půlnoční na štědrý den večer a hrubou na Boží narození si zajistil pan ředitel kůru svým úděsným sborem, kterému mladí přezdívali „hroznýš“.
Zábava u Jožky se protáhla až do jedenácti večer, což samozřejmě způsobilo problémy u mladších členů společenství. Marek zůstal ještě chvilku déle, Jožka mu chtěl něco říct.
„Marku, všiml jsem si, že se vyznáš v Písmu, nechtěl bys studovat na ‚večerní‘ škole teologie?“
„Já nevím, Jožko, co to znamená?“
„Jde o takové tajné učení, scházíme se po bytech, jako naše schola, přijde vždy nějaký expert přes Bibli nebo jiné církevní otázky a přednáší nám. Je to taková náhražka teologického studia pro laiky, které jinak není možné.“
„No nevím, mám plno práce, zavádíme teď nový počítač, na nějaké další studium si netroufám.“
„Nebude to žádná hrozná zátěž, můžeš si odložit zkoušky až na příští rok, nikdo na tebe nebude tlačit. Je to taková velká rodina, ne opravdová škola.“
„Dobře, tak to zkusím, co musím udělat?“
„Vůbec nic, já tě doporučím a když tě páni profesoři přijmou, dám ti vědět, kde se bude konat nejbližší přednáška. Pochopitelně o tom nikomu neříkej, mohl bys dostat do problémů nás i sebe.“
Marek šel nočním městem a hlavu měl plnou nových dojmů. Studium teologie načerno uprostřed komunismu, to bude asi pěkně riskantní. Jenže když se toho odvážili i lidé, kteří neměli za zády mašinérii časové agentury pana Reichmanna, nesmí se bát ani on.
Dílo "Interaktivní dějiny (3)" představuje fascinující spojení prvků science fiction a realistického zobrazení každodennosti v dobách komunistického Československa. Autor se vytváří jako zkušený vypravěč, kombinující vnitřní psychologickou hloubku postavy a externí sociální kontext do koherentního narativu. Zde je rozbor silných a slabých stránek díla.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek textu je jeho poutavý koncept časového agenta, který sleduje a vyhodnocuje události minulosti, zatímco je zasazen do velmi konkrétního historického období. Tento prvek dává příběhu dynamiku a podněcuje čtenářovu zvědavost, jak se Marek, protagonistova alter ego, vyrovná se svým dvojitým životem. Ve spojení s realisticky vykreslenými postavami, jako jsou Jožka a Magda, autor úspěšně vtahuje čtenáře do atmosféry společenství mladých lidí, kde se mísí osobní ambice s historickými okolnostmi.
Dalším pozitivem je jazyková preciznost, s níž autor řeší dialogy. Ty působí přirozeně a mají autenticitu, zejména v kontextu výrazu a jazykových zvyklostí tehdejších mladých lidí. Zábavné a dynamičtější prvky, jako je plánování koncertu nebo zmínky o mikulášské nadílce, obohacují text a vytvářejí příjemnou atmosféru, i když je nasměrována do politiky a náboženství.
Na druhé straně však dílo vykazuje i několik slabých stránek. Přestože autorovi nepochybně rozumíme, jak Marek prochází svým psychologickým vývojem, někteří čtenáři mohou mít problém s jeho ambivalentními rozhodnutími a celkovou pasivností vůči okolnostem. Děj místy postrádá výraznější akční momenty, které by udržely napětí a čtenářovu pozornost. Například část o instalaci počítače a rutinní pracovní den může pro některé čtenáře působit jako vedlejší linka, ačkoliv pro jiné může být zajímavým pohledem do techniky a každodenní práce v socialistické společnosti.
Rovněž bych upozornil na komplikovanost tématu teologického studia "na černo". I když představuje atraktivní perspektivu pro Marekovo inner-being, může se to ukázat jako matoucí pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s historickými nebo kulturními konotacemi spojenými s náboženstvím a jeho represivními aspekty ve společnosti té doby.
Celkově lze říci, že "Interaktivní dějiny (3)" jsou zajímavým příspěvkem do žánru historické sci-fi. Dílo kombinuje promyšlené postavy s pestrou mozaikou života v komunistickém Československu a nabízí pohled na dilemata a vnitřní boje jednotlivce, jež se snaží najít své místo jak v osobním, tak i v historickém kontextu. Autorovi se podařilo vykreslit ikonickou atmosféru doby s nadějí, že Marekova cesta nabízí vzory a poučení i pro dnešní dobu.
10.03.2025