od: malé srdce
jak křehká skla
lámou se sny
když spíš
...
v hlavě zpěv ptáků
co nikdy neslyšíš
...
chytám ty střepy
co z úsměvu ti zbyly
...
ticho tě hladí tam
kde nenajdeš stisk
...
blízkost je prázdná
...
pouto lásky
je zámek
a klíč šeptá
ty jsi můj svět
tebou projdu
i když se bojím
co ukrýváš
...
v očích máš zářivý třpyt
pod lampou tmu zhasínáš
...
bloudím tvým srdcem
jak papírovým bludištěm
...
našel jsem začátek
či konec kruhu
...
z nitek světla
utkám déšť
co smyje stopy
na mých cestách
...
pod prachem času se schováváš
...
tvé srdce je moře snů
co pluje bez plachet
vlny zpívají do nekonečna
...
každý sen je zázrak
který mne k tobě vleče
tvůj svět je bludná bárka
...
jsem kotva ztracená
...
Název díla: Snová symfonie, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Dílo „Snová symfonie“ od Zdeňka Vlhy se vyznačuje jak silnými, tak slabými stránkami, které se prolínají napříč celým textem. V prvé řadě je třeba ocenit autorovu schopnost přenést čtenáře do jemného a mnohovrstevného emocionálního světa. Jazyk jeprostoupen melancholií a touhou, což vytváří atmosféru snovosti a křehkosti. Téma snů, lásky a existenciálního zmatení je zpracováno citlivě a metaforicky.
Silné stránky díla spočívají především v jeho obraznosti a symbolice. Například obrazy jako „křehká skla“, „papírové bludiště“ nebo „moře snů“ podtrhují základní motivy křehkosti lidských vztahů a složitosti emocí. Autor umně poutá čtenáře k introspekci a výzkumu vlastních emocí prostřednictvím jemného jazyka a evocativních metafor. Užití zvukových obrazů, jako například „zářící třpyt“ nebo „vlny zpívají do nekonečna“, přispívá k hudební kvalitě textu, což se odráží v názvu „Snová symfonie“.
Na druhou stranu, určité pasáže mohou být vnímány jako matoucí nebo příliš abstraktní. Například fráze „z nitek světla utkám déšť“ může působit jako orginalita sama o sobě, ale pro některé čtenáře může představovat víc abstraktní než uchopitelný obraz. Kromě toho, v některých místech se autor opakuje s motivy úzkosti a strachu, což může působit jako přetahování témat a oslabování původního dojmu.
Osobitým rysem textu je také jistá nedořečenost, která zanechává čtenáře v tísnivé atmosféře. To může být vnímáno jako pozitivní prvek, který vybízí k zamyšlení, ale také jako slabina, pokud je čtenář v očekávání jasnějšího vyjádření myšlenek. Zároveň by některé fráze mohly být lépe rozpracovány, což by přispělo k bohatšímu porozumění a emocionálnímu dopadu textu.
Celkově lze říci, že „Snová symfonie“ má silnou vizi a originální poetiku, která přesahuje běžné romantické prvky a volá po opravdovém prožitku a reflexi. Přes drobné nedostatky se jedná o dílo, které zanechává hluboký dojem a podněcuje k dalšímu zamyšlení o povaze snů, lásky a existencialismu.
13.03.2025