Rádio

1.

Mlha se valí nad Prahou, podzimní jitro se dere do mého bytu a já poněkud nevrle vstávám, abych se vydal do práce. Do práce, kvůli které se mi před časem stalo pár divných věcí, na které jen nerad vzpomínám. Přesto mi to nedá a já po snídani volám šéfovi, beru si dovolenou, usedám k počítači a pouštím se do psaní. Pokusím se vypovědět historii posledních týdnů, třeba se mi pak uleví.

Ale od začátku. Jmenuji se Karel Obadal a pracuji jako technik dálkového spojení v ISF. Tuhle zkratku asi každý zná, přesto ji rozvedu: International Space Federation. Prostě spolek států, které se společně pustily do podmaňování se vesmíru.

Naše firma se zabývá vším možným, co s vesmírem souvisí. Stavíme orbitální stanice a kosmické lodě, provozujeme kosmickou dopravu, vyrábíme speciální produkty, kolonizujeme vhodné světy a pochopitelně hledáme planety podobné Zemi všude, kam až sahá meziprostor a ten sahá opravdu daleko.

Meziprostor je naše interní označení pro specifickou technologii dávných obyvatel přilehlých galaxií. Tyto bytosti si říkaly Anci a postavily podivné vesmírné křižovatky, do kterých se dá vstoupit od hvězd, kolem kterých je rozprostřena přenosová sféra. Stačí si jen vybrat červí díru v dané křižovatce a můžete se ocitnout u úplně jiné hvězdy kdekoliv ve vesmíru. Navigace je poměrně jednoduchá: kosmická křižovatka je vždy negativním obrazem galaxie, ke které přísluší. Každý zkušený kosmický cestovatel si ví rady.

Když před rokem přiletěla zpátky na Zemi hvězdná loď Fenix a kapitán Dittmannová předala federaci technologie, které získala výměnou za znalost meziprostoru od civilizace Rarků, dostal jsem i já příležitost poprat se s nejnovějším spojovacím zařízením, které umožňovalo kontakt na libovolnou vzdálenost ve vesmíru a to s okamžitou odezvou, bez zdržování protivně pomalou rychlostí světla.

Nadsvětelná komunikace znamenala průlom v dosavadním předávání dat mezi jednotlivými koloniemi a loděmi, které putovaly hlubokým vesmírem. První exemplář komunikátoru byl žárlivě chráněn bezpečnostní službou ISF, plány na stavbu dalších komunikátorů nikdy nesměly opustit přísně střežené laboratoře federace. ISF se rozhodla, že si na mezihvězdnou komunikaci vybuduje monopol a jelikož jde o nadstátní organizaci, nebylo síly, která by na tom mohla něco změnit.

Jak jsem k tomu všemu přišel já? Už před příletem Fenixu jsem se zabýval vylepšováním zařízení pro dálkovou komunikaci, dalo by se říci, že jsem z technologie postavené na rychlosti světla vymáčkl naprosté maximum. Bylo jen logické, že mne federace přizvala k praktické aplikaci nadsvětelného komunikátoru. Samotná konstrukce zařízení byla poměrně dost komplikovaná. Uměli jsme sice postavit další komunikátory, ale jejich principu jsme vlastně vůbec nerozuměli. Navíc bylo třeba zvládnout napojení komunikátorů na stávající datové sítě, vyřešit problém přenosových protokolů a frekvenčních pásem, poměrně dost práce pro celý tým lidí. Byl jsem jen jeden z nich, nikoliv nějaký lumen. Prostě jsem plnil zadané úkoly a potom další úkoly, které vyplynuly z těch původních, normální práce jako každá jiná.

Když bylo téměř vše vyřešeno, dostal jsem za trvalý úkol kontrolovat používání mezihvězdné komunikace jako správce nově vzniklé galaktické datové sítě. Prostě hlídat celý systém a v případě poruchy vyburcovat kolegy, kteří museli závady odstranit. Poměrně nudná práce. To se však mělo záhy změnit. Stačilo jen najít v síti zdroj dat, který nebyl registrován a nešlo ani o tvůrce technologie - Rarky.