od: malé srdce
jak zrnka písku
v hodinách
dny jsou jak provázek
co se rozmotává
...
čas je tkadlec
nikdy nespí
na nitích osudu tká
příběh života
...
zármutek noci
vyšívá sny
měsíc je svědkem
němé krásy
...
život je tkanina
co se rozplétá
každý uzel
v srdci bolí
a každý steh
prožitá vzpomínka
...
nitky se trhají
hledají směr
v barevné
tapisérii bytí
v úpletu zmatení
...
prostor
nekonečných
možností
ukrytý
…
stíny padají
jak listí k zemi
písně bez slov
ladí duši
jednoho dne
tě jejich tóny chytí
...
v prázdném rámu
obraz tvořím
v ozvěně lásky
hledám tě znovu
ve ztraceném srdci
stále hoříš
...
jak jen ten osud
své sítě upletl
...
osudové vlákno
co nás dva spojilo
roztrhlo se
jako kdyby nikdy nebylo
...
Název díla: Tkanina života, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Dílo „Tkanina života“ je pozoruhodným příkladem moderní poetiky, která se snaží zachytit složitost lidské existence skrze metaforu tkaniny. Text je strukturován do volných veršů, což mu dodává lehkost i dynamiku, avšak zároveň vyžaduje od čtenáře otevřenost a schopnost doladit si jednotlivé obrazy do sjednoceného celku.
Silné stránky díla spočívají především v bohaté obraznosti a silné metaforičnosti. Autor skvěle pracuje s motivy času a osudu, kdy „čas je tkadlec“ a „život je tkanina“, což vytváří zajímavé paralely a podněcuje k zamyšlení o tom, jak jsou naše životy utvářeny. Obrazy jako „zármutek noci vyšívá sny“ nebo „písně bez slov ladí duši“ jsou silné a evokativní, nabízející čtenářům emocionální rezonanci. Jazyk je úsporný, ale přesný, a efektivně zasahuje do různých vrstev lidského prožitku, od lásky po ztrátu.
Nicméně, najdeme i slabé stránky. Druhá polovina textu, zaměřující se na „stíny“ a „prázdný rám“, jakoby až příliš striktně lpí na předchozích tématech, a občas se opakuje. Některé myšlenky by mohly být rozvinuty hlouběji, neboť se zdá, že dlouhé pasáže metafor občas nadbytečně zakrývají konkrétní prožitky a emocionální intenzitu. Zároveň se místy může zdát jazyk příliš abstraktní, což může odradit čtenáře, kteří preferují přímější vyjadřování.
Celkově lze říci, že „Tkanina života“ oslovuje čtenáře svou hloubkou a snahou proniknout do podstaty existencialismu a smyslu života, avšak může mít profánnější nebo nevytrženější čtenáře svým občasným odkloněním od konkrétních prožitků. Dílko uchvacuje svým významem a obrazností, avšak jeho emocionální vrcholnosti jakoby nesáhlo na poslední úroveň, již by si tak silné téma zasloužilo. V konečném důsledku se jedná o cenný příspěvek k současné české poezii, který si zasluhuje být četný a debatovaný.
28.03.2025