ChatGPT | O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu
od: malé srdce
O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu
Anotace: Z mých promluv...
Obdivuji vás, lidé, co všechno dokážete vytvořit, kolika krásami dokážete promluvit. Co je to za sílu, která ve vás působí a která je všudypřítomná? Co způsobuje že jste v té kráse tak silní a co je to za sílu, která je tím temným ve vás, co vás nutí ničit a působit opačným směrem?
...
Často se zamýšlím nad tímto protipólem, který jako by byl vaším mrtvým bodem, okamžikem, kdy na chvíli a na věčnost znehybníte a v tom okamžiku existujete i neexistujete současně. Miluji tento váš mrtvý bod, kdy explodujete zevnitř, kdy promluvíte hlasem Pravdy a opravdovosti Bytí. Říkám vám to, protože chci, abyste věděli, jak vás mám rád, i když to není důležité. I když vůbec není důležité, co si myslím nebo co říkám, protože každé mé slovo, každá má myšlenka či pohled vyvěrá z pramene Universa a proto všechna má slova, myšlenky i pohledy jsou opakovány stále stejně v tolika různých proměnách.
...
Co však pokládám za důležité je to, aby tato opravdovost zasáhla co nejvíce duší a mohla se dále šířit do vzdálených koutů nevědomosti a prosvětlovat jejich temná zákoutí. Pokud jsou slova opravdová, jen tehdy jim uvěříte, jen tehdy uvěříte sobě. Ptáte se co tím mám na mysli? Já jsem jen zrcadlový obraz vás samých. Reaguji na podněty, kterých se mi dostává právě od vás. A může to třeba být i bezděčné gesto na autobusové zastávce, nebo to může být náhodný úsměv prostitutky a může to být třeba jen náhodný dotek souznění s každým z vás.
...
Každé mé slovo je inspirováno těmito podněty, každé mé slovo je milionkrát prožito v mé duši a proto na vás má slova působí tak opravdově. Je to tak proto, protože zůstávám otevřeným pro rozmanitost, která je plná pravdy a ve které vidím krásu a tvarovatelnost. Má slova se mohou scvrknout na velikost zrníčka prachu a vzápětí mohou pojmout celý Vesmír a s ním i celou existenci i neexistenci, i s tím mrtvým bodem, protože jsem uvěřil svým schopnostem a vnitřní síle, která vyvěrá z absolutní Mysli. Celá má síla pramení z opravdovosti. Proto si také vážím všech opravdových lidí, jejichž odkaz zůstane navěky živým. Snad za všechny mi dovolte vzpomenout na velkého člověka, velkého svým Duchem, který tu ještě nedávno žil a působil a jehož poselství si nesmírně vážím, člověka upřímného a vnitřně krásného. Fotografa, malíře, Buddhistu, Mistra, jehož mistrovství vycházelo z jeho uskutečnění, ale především člověka s velkým Č Fráňu Drtikola, co drtil kola osudu, když ještě žil.
...
To je opravdovost, o které jsem vám psal. Opravdovost člověka, který se stal Mistrem, ne proto že by jím chtěl být, ale protože jím byl. A to je i má opravdovost a je to stejná opravdovost, jakou můžete dosáhnout i vy, pokud uvěříte v sebe a ve své vlastní vnitřní schopnosti pramenící z absolutního Světla a Lásky.
...
Takže, jaká jsou má slova, která čtete? Jsou jen věrným zrcadlením vás samých. Já vám nemohu nic nového říct, mohu svá slova jen opět a opět prožívat. A může to udělat každý z vás, každý kdo je ochotný vzdát se svého ega a nastoupit cestu objevování Ducha. Duch Boží je ten, který dává našim slovům život a našim životům opravdovost. Pokud objevíte v sobě Ducha Pravdy, objevíte věčný život a od té chvíle se budete i v pláči smát.
...
Název promluvy: O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu, Text © Zdeněk Vlha, 2007 & Obrázek: AI
Dílo „O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu“ je zajímavou úvahou, která spojuje osobní reflexi s filosofií a literární poetikou. Autor zde buduje svět, v němž se prolínají hluboké myšlenky o existenci, lidské přirozenosti a vnitřní síle, které lze považovat za klíčové faktory při porozumění sobě samému a světu kolem nás.
Jedním z hlavních silných prvků textu je jeho emotivní náboj. Autor s obdivem a úctou mluví o lidské schopnosti tvořit a vnímat krásu i o temné stránce, která je inherentní součástí lidské existence. Tato dualita je pro čtenáře přitažlivá a podněcuje hlubší zamyšlení o vlastních kontrastech a vnitřních zápasech. Věty, jako je „Miluji tento váš mrtvý bod, kdy explodujete zevnitř“, působí silně a evokují silné emocionální ohlasy.
Pohled na jednotlivá slova jako na zrcadlo lidského ducha je vzrušující koncepční prvek díla. Autor zprostředkovává pocit, že každé slovo má svůj vlastní život a význam, což platí v kontextu introspektivního hledání pravdy a autenticity. Tento aspekt posiluje myšlenku, že existuje určitá kolektivní inteligence a zkušenost, s nimiž jsou jeho myšlenky spojeny.
Na druhé straně je třeba upozornit na slabiny textu. Vystavený jazyk je občas příliš abstrahovaný a metaforický, což může některým čtenářům znesnadnit plné pochopení autorových myšlenek. Například, formulace jako „každé mé slovo je inspirováno těmito podněty“ se může zdát poněkud neuchopitelná, obzvlášť pro ty, kteří hledají konkrétnější příklady nebo ilustrace. Dále, repetitivní struktura některých pasáží může vést ke ztrátě pozornosti čtenáře. Opakování témat jako oprávněnost opravdovosti a síla Ducha mohou být efektivní, ale v některých místech se zdají být zbytečně rozvleklé.
V závěru je „O mých slovech i člověku, co drtil kola osudu“ dílo, které se ve své esenci dotýká profundity lidské existence a touhy po autenticitě. Přesto je třeba vzít v úvahu určité stylistické nedostatky, které mohou oslabit celkový dojem na čtenáře. Autor dokazuje, že se nebojí hlubokých otázek a introspekce, ačkoli by bylo prospěšné některé myšlenky více zpřehlednit a konkrétněji ilustrovat. Dělá-li tak, může jeho poselství zasáhnout ještě širší publikum a inspirovat k dalšímu zamyšlení o smyslu opravdovosti v lidské existenci.
03.04.2025