od: Bosorka9
Bude polnoc, musím sa ponáhľať,
ešte hodný kus cesty mám pred sebou.
Cez celú dedinu, cez potôčik, cez lúku
musím vojsť do čierneho lesa.
Idem bylinky nazbierať, v polnočnom svite mesiaca,
vtedy najväčšiu silu majú, magickú moc.
Nebojím sa vstúpiť do tichého lesa
všetko spí, len sova húka na tlejúcom kmeni.
Kráčam rázne vpred, prútený košík v ruke
zhlboka dýcham, vôňa nočného lesa je upokojujúca.
Vetvičky praskajú mi pod nohami,
malí tvorovia rozpŕchnu sa na všetky strany.
Zrazu pocit mám iný, vzduch v lese sa zmenil,
počujem monotónne hlasy, cítim dym.
Našľapujem opatrne, snažím sa byť potichu,
priblížim sa k vodopádu, och kto to je?
Oheň horí pri brehu, okolo plameňov
nahé ženy tancujú, len ich dlhé vlasy
nahotu skrývajú, na tvárach masky,
nohy bosé, počujem ich krásny spev.
Prestanú tancovať, klaňajú sa matke Zemi,
úctu prejavujú, smejú sa a opäť tancujú.
Byliny vhadzujú do ohňa, vysoko vzplanie,
"no tak už poď k nám , sestra naša," volajú ma.
Zľakla som sa, však blízke mi to je,
pridám sa teda, venček z kvetov dostanem.
Svoju hrsť nazbieraných byliniek vhodím do plameňa,
smejem sa, spievam piesne, oheň horí, som šťastná.
Toto literární dílo, jehož název je „xxx“, představuje fascinující pohled do světa magie, přírody a mystiky. Autora lze vyzdvihnout za schopnost vyvolat atmosféru, která je v souladu se zpracovávaným tématem. Přítomnost různých přírodních prvků, jako jsou bylinky, les a měsíční svit, vytváří v čtenáři pocit ticha a tajemství, což je posilováno i personifikací přírody – „vôňa nočného lesa je upokojujúca“ – k níž se čtenář bez váhání přidává.
Silné stránky textu spočívají zejména v jeho evokativním jazyce. Autor exceluje v používání obrazů, které čtenáře vtahují do děje. Popis nočního lesa, tance nahých žen a magických rituálů je jasně a živě vykreslen, což podněcuje představivost. Například scéna s ženami tancujícími okolo ohně je popsána natolik vřele a působivě, že člověk skoro cítí teplo z plamenů a slyší melodii jejich zpěvu.
Jazyk je sice jednoduchý, ale v jeho jednoduše sdělované hloubce spočívá síla. Tento vyvážený přístup umožňuje i méně zkušeným čtenářům, aby snadno chápali záměr a stěžejní témata básně. Také struktura a rytmus textu posilují celkovou dynamiku – rytmicky pružné verše navozují pocit plynutí a pohybu.
Na slabší straně však můžeme vidět určitou míru stereotypizace představ. Přestože je scéna s tancem a magií poutavá, může být pro některé čtenáře příliš očekávatelná, jak ve smyslu narativní linie, tak i v archetypálních obrazech mateřské přírody a ženské spirituality. Témata jako magické bytosti a oslava přírody jsou často probírána v literatuře, což může působit jako klišé, pokud nevycházejí z originálního pohledu.
Dále bych zmínil, že zapojení osobních emocí a vnitřního konfliktu postavy je poněkud opomíjeno. I když je skvělé pozorovat detailní popisky okolního světa, vnitřní prožívání protagonistky by mohlo být rozvinuto více. Úvodní pocit strachu a vzrušení by mohl být hlouběji analyzován, aby se čtenář mohl lépe ztotožnit s jejím putováním a čelit vlastním emocím.
Celkově lze říci, že „xxx“ je zajímavé a atmosférické dílo, které cílí na smyslové prožívání a propojení s přírodou. Jeho obrazy a jazyková preciznost vytvářejí poutavou, magickou atmosféru, ale prostor pro prohloubení psychologického profilu postavy a určité monotónnosti tématového zpracování naznačuje, že na něm autor ještě má co zlepšovat.
06.04.2025