od: Bosorka9
Anotace: Spoločne na pergamen napísali ~ Kalidor Or a Bosorka ~
Na lavičce spoločne
... a ticho tu...jen v dálce tlumené cesty nočních povozů,
měsíc se schovává za mračna, temné jako sama noc.
„Budem počúvať tvoje myšlienky tichúčko, ktoré necháš plynúť len tak.“
A když se ukáže, svítí z jasna, velká moc.
V mé mysli se odehrává spousta příběhů,
z dob, co už byli, vyprávění od předků.
„Tvár otoč k mesiacu, prezradí ti tajomné,
skús skľudniť hlasy v mysli, pomôžem ti na ceste k pokoju.“
Září jak slunce, na temném nebi,
je jak zlatá mince, mezi hvězdami na nebi,
které nejsou, noc je zatažená.
„To ty si tou hviezdou, čo bude na nebi,
ako krásny Drak, vyletíš nad hory."
( Černý drak vyletí, zem je spálená
těla mrtvých dětí, zvěř již zetlela.
Pod zemí, drak je chráněný
před svým zlem a chtíčem. )
"Rozhodnutie je na tebe,
skús čo môžeš, letieť, ležať či len snívať
nie zlo tu nie je, dávam pozor na teba
ochránim ťa."
My se nemůžeme rozletět. Ničili by jsme.
Teď ješte ne...
„Počkám, času mám dosť, som večná
ako sám život
ako peklo
ako diabol
čo pokúša,
svety ničí
no Draka chránim...tisíciletí."
Dílo „Na lavičce spoločne“ se vyznačuje zajímavým spojením lyrických prvků s tematikou introspekce a reflexe. Text, který kombinuje osobní myšlenky s mytologickými a fantastickými prvky, staví na kontrastu ticha a vnitřního chaosu, který je vyjadřován jak prostřednictvím obrazu přírody, tak vnitřního dialogu postavy.
Silné stránky této práce spočívají především v její emotivní hloubce. Autor formuluje obrazy, které vyvolávají silné pocity – ticho je zde prezentováno jako pozitivní prvek, který umožňuje zamyšlení a sebereflexi. Opakující se motiv hvězdy a měsíce symbolizuje naději a možnou útěchu v temných okamžicích, což čtenáři nabízí pocit klidu ve snaze o vnitřní vyrovnání. Jazyk je bohatý na metafory a symboly, které zvyšují kvalitativní úroveň textu, a ukazují autorovu schopnost vnímání krásy v momentech běžného života.
Na druhé straně je třeba zmínit slabé stránky, které spočívají v nekonzistentnosti některých částí textu. Například přechod od romantických prvků k obrazům smrti a destrukce může být pro čtenáře matoucí. Mohlo by být prospěšné přidat více spojnic mezi těmito dvěma extrémy, aby se vytvořila soudržnější narativní linie. Některé pasáže se také zdají být stylisticky nepřesné, což může oslabit celkový dojem a narušit plynulost čtení.
Celkově lze říci, že „Na lavičce spoločne“ nabízí čtenáři zajímavou příležitost k zamyšlení nad životem, existenciálními otázkami a vztahy, i když občas skřípe v rámci struktury a sdělnosti. V budoucích pracích by autor mohl zvážit větší pozornost k tematické konzistentnosti a struktuře textu, což by mohlo posílit již tak silné emotivní jádro.
11.04.2025