od: malé srdce
v tichu noci hvězdy září
každý den je jako kapka v moři
...
v hodinovém strojku
čas se točí
zastavit ho nelze
ani na chvíli
...
tiká nám život s hodinou první
nadechnutí a pláč procitnutí
...
ještě uplyne nějaký okamžik
do velkého SATORI
do probuzení
...
JÁ JSEM
v nekonečném díle stvoření
...
ručičky běží bez zaváhání
...
čas je zloděj
s každým dnem nám něco bere
a jednou nás dohoní
...
a přesto kráčíme dál
svým osudem zahaleni
v rytmu tajemství
...
s každou pulzací srdce
umíráme
a rodíme se ve věčnosti
...
honíme se za vteřinami
jak za prchavým snem
bez přetáčení
...
ať už jsi kdekoliv
čas tě najde
v jeho náruči
se každý ztratí
...
v zrcadle se odráží smích i pláč
vzpomínky jak listy padají
čas je vítr který je odvane v dál
...
chvíle štěstí mění ve stíny
v srdci máme tajnou skrýš
kdy čas ztrácí svou tíž
...
snad jednou zastavíme proud
co nás unáší
a najdeme místo
kde čas ztrácí svou moc
...
hodiny tikají
a srdce stále spí
toužíme po tom
co už není
...
čas nepočká
nevrátí nás zpět
před hodinou poslední
...
čas je pán
co nikdy nezaspí
...
kouzelný rytmus
v srdci pulzuje
náš průvodce i náš kat
...
ručičky tančí
hrají si s námi
minutou v tmavém propadlišti
vteřiny mizí
je to jejich lež
čas se jich neptá
prostě jen běží
...
život je tanec
hledej v něm své nebe
...
čas je i učitel
a nejen zrádce
ukazuje cestu
ukazuje sny
ve kterých jsme
my
...
neměj strach
čas je most
z minulosti
do teď
a do potom
...
tak užívej si svou show
smrt nenechá tě za sebou
...
Název díla: Tanec ručiček, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Dílo „Tanec ručiček“ je zajímavou meditací nad tématem času a jeho neúprosnosti, obklopenou metaforickým jazykem, který odráží komplexní vztah člověka k jeho existenci. Autor Zdeněk Vlha v tomto textu důvtipně zpracovává univerzální téma, které oslovuje širokou veřejnost – touhu po zastavení času, po nalezení smyslu v neustálém plynutí života.
Silné stránky díla spočívají v jeho emotivním výrazu a schopnosti provokovat k zamyšlení. Řada obrazů, jako například „čas je zloděj“ nebo „život je tanec“, výstižně vystihuje paradoxy lidské existence. Autor dává čtenáři pocítit, jak moc si ceníme prchavých chvil štěstí, jež se s časem vytrácejí. Lyrická povaha textu je podpořena i rytmickým uspořádáním veršů, které evokuje samovolný běh času, což přesně odpovídá jeho tematice. V některých pasážích se dokonce objevuje téměř mystická dimenze, když autor zmiňuje „velké SATORI“, což dokládá hloubku jeho filozofického zaměření.
Na slabé stránce bych poukázal na určitou opakovanost a redundanci v některých formálních prostředcích, kde opakování motivu času může na čtenáře působit poněkud unavujícím dojmem. Tyto opakující se obrazy, ačkoliv silné, by mohly být rozpracovány s větší variabilitou, aby se zachovala čtenářova pozornost. Někdy se jazyk zdá být příliš abstraktní a teoretický, což by mohlo vést k odpojení od emocionálního prožitku čtenáře.
Celkově však „Tanec ručiček“ nabízí zajímavou výuku o životě a čase, ačkoliv se místy ztrácí v metaforách, které by mohl být pro velmi široké publikum poměrně obtížné zcela uchopit. Je to text, který má potenciál vyvolat v čtenáři hluboké úvahy, a může být inspirací nejen pro fanoušky poezie, ale i pro ty, kteří si chtějí zamyslet nad svým místem v tomto neúprosně ubíhajícím čase.
16.04.2025