od: malé srdce
kostky vrhají stíny
na mou cestu
rozhodnutí co jsem učinil
teď stále v sobě nesu
...
stíny minulosti v srdci cítím
jak tichý smutný květ
co přestal barvou kvést
...
bez vůně je prázdný dům
ticho šeptá v každém rohu
v chladných stěnách starý Bůh
...
zašedlé vzpomínky visí na stěnách
zapomenuté obrazy ztracených tahů štětcem
zátiší snů jak zahrada mrtvých doteků
...
ozvěna krákajících černých krkavců
v prachu pavučin
a na zaprášeném parapetu
umírá bzučící včela
...
kdybych tak mohl vrátit čas
otevřít portál snů
vdechnout život do tichých vět
zaplnit mrtvý tón nadějí hudby
...
že něco nového ze mne ještě vzejde
a prázdno stane se zapomenutým
...
v každém kroku co je kruhem slyším svůj křik
ještě stále chci žít a dýchat nové zkušenosti
chci znovu najít barvy co ztratili své nebe
postavit most přes propast života
ze dřeva snů a oceli zklamání
...
s vírou se spojit a tančit
na motýlí vzdušné cestě
láska je světlo
co vše napraví
...
propast mluví
v jinotaji
...
chceš-li mě přejít
musíš věřit
láska je zázrak
co rozkvétá v tobě
...
kostky padají
stíny vrhají
každé rozhodnutí co jsem udělal
zůstává jako ozvěna v srdci
...
co mohlo být kdybych jinak hrál
...
v očích tvých jsem viděl svět
teď už jen prázdný je ten let
co nás rozdělil
...
stíny kostek padají
a já se ptám
kolik ztracených snů
mi čas vzal
...
Název díla: Stínová hra v kostky, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
„Stínová hra v kostky“ je literární dílo, které se vyznačuje melancholickým tónem a introspektivním zkoumáním lidské existence, vzpomínek a rozhodnutí. Autor Zdeněk Vlha využívá bohatou symboliku a metafory, což při čtení vytváří emocionálně silnou atmosféru, která čtenáře nutí k zamyšlení.
Mezi silné stránky díla patří jeho jazyková preciznost a schopnost vyvolat v čtenáři hluboké city. Poutavé obrazy jako „stíny minulosti v srdci cítím“ a „zašedlé vzpomínky visí na stěnách“ evocují silný pocit ztráty a nostalgie. Autor zdařile propojuje motivy přírody s psychologickými stavy, jako je smutek či touha po naději, což činí text universálně srozumitelným a emocionálně přitažlivým.
Dále se v textu objevuje tematická hloubka a filozofické úvahy, které člení jednotlivé pasáže. Představa „mostu přes propast života“ je nejen krásným obrazem, ale také metaforou života jako takového, včetně jeho překážek a nadějí na překonání nesnází. Styl psaní je plynulý a rytmický, což umožňuje čtenáři snadno se ponořit do autorových myšlenek.
Na druhé straně dílo může občas sklouzávat k určité repetitivitě a slabší strukturovanosti. Některé pasáže se duplikují v tématech a ne vždy dochází k jasnému vyvrcholení, což by mohlo čtenáře odradit od nejvnitřnějšího jádra myšlenky. Obrazové obraty jako „v chladných stěnách starý Bůh“ nebo „ozvěna krákajících černých krkavců“ sice potěší svou obraznost, ale v kontextu celku někdy působí jako kličky, které mohou odvádět pozornost místo posilování hlavní myšlenky.
Díl si však bezpochyby zaslouží pozornost pro svou emocionální sílu. Autorovi se podařilo zachytit komplexní pocity ohořelosti, touhy, zklamání i naděje. Dialog s čtenářem je zřetelný – mnozí mohou v řadě metafor najít odrazy svých vlastních životních zkušeností, což výrazně zvyšuje účinnost literárního díla.
Celkově je „Stínová hra v kostky“ silným a mnohovrstevným prozaickým dílem, které dokáže oslovit široké spektrum čtenářů. S jeho melancholickými podtóny a myšlenkovou hloubkou je to text, který si zaslouží být čten opakovaně, a každé nové setkání s ním přináší nové pohledy na témata ztráty, naděje a síly lásky.
21.04.2025