Anotace: zkoumal jsem terén jedné země v planetárním systému Zlatého řezu...když jsem potkal domorodou ženu...
Člověče, vůbec tomu nerozumím, ale něco - něco na tom tvém způsobu je. Těžko popsat co, snad to nekonečno co začíná na palci, snad tvoje přiznání se k hrátkám s čtenářem, čert ví. Dá se vůbec roztrhat svět imaginace na kousky a přinést pár trofejí vyrvaných z kontexu? Nedá. Natož abych to zkoušel já - Neználek, pro něhož je poezie cizí řeč, které nerozumí, ale lahodí jeho uším. Snad ze zvědavosti, sám nevím, ochutnávám, jsem jak batole co nedůvěřivě ochutnává něco nového. Šklíbím se, ale ochotně znovu a znovu otvírám ústa, vždyť je tu tolik napřažených lžiček. Pravda často prázdných, jindy neslaně nemastných, občas však sladkých i opravdově hořkých. Bingo, už vím čím to je, mám prostě jen hladovou duši.
04.10.2013 21:28:38 | Luky-33
moc hezky napsané Luky, jen pozor na ty lžíce...tahle skýtá hodně koncentrovanou dávku živelné ženské dominance
07.10.2013 11:06:39 | maryshka
Já jsem doslova zhmotnělá opatrnost a nedůvěřivost, prostě řečeno typický plachý muž. Nemusíš se tedy o mne nijak obávat. :-)
07.10.2013 15:01:16 | Luky-33
taky že ne:) strachuji se jen o své muže
07.10.2013 15:12:21 | maryshka
Myslím, že planetární sySTém Zlatého řezu se v tom odrazil velmi přesvědčivě a zdařile. :-)
04.10.2013 16:51:24 | Amonasr
dosazeno :P volné pokračování nebude?
04.10.2013 13:08:47 | maryshka