gradient složitosti...

...došli jsme s Rýhou k poněkud rozostřené realitě kus za městem…

mávla rukou
,,Tady vidíš tvorbu neexistujícího,,…

ocitáme se uprostřed rozměrného dómu
obklopeni difúzním světlem
prostor se ztrácí v tmavnoucí šedi
z mlhy se tyčí polohotové stěny
točitá schodiště vedoucí do nicoty
věže s půlenými okny
/brzy prý překonají i okna viz překonané dveře/…

některé novostavby před početím
vypadají poněkud nevyzrále
trhám a ochutnávám polozralé teorie
zkoumám budoucí trosky idejí

nyní v rostoucí podobě…

zajímavé
pro mne však poněkud šokující
nemám totiž rád když mi někdo kouká pod ruce
nebo do kuchyně
na nehotové věci…

Rýha přitakala:
,,Já také ne
ale představ si že existují dva elementy
z nichž jeden má nadání pro obnovení a zmnožení
a druhý dobře zvládá to ostatní
myslíš že by bylo lepší
aby jeden zvládal oba úkoly
nebo existují přesvědčivé argumenty
které by naznačovaly
že rozdělení tohoto úkolu do dvou
skýtá velkou výhodu?,,

,,To je něco na co zatím nedokážu odpovědět,,…

hejno popelavě bledých čmáranic
se šeptavě prohnalo polokupolí…

,,to nic
to jsou jen poznámky pod čarou
trochu obtěžují
ale ke konstrukci jsou nezbytné
když měřím nepřítomné,,…

,,Myslíš že to absentované může být rychlejší než světlo?,,

,,ne
ale může být zajímavější než světlo,,…

,,Co když se světlo zrovna nikam nevrhá?,,

,,potom se ocitáme na nevyzpytatelném místě,,…

,,To nechápu,,…

,,já taky ještě docela ne…ale pokud máš chuť Rýho vím o jednom takovém kde to zjistíme,,…

,,S tebou Jizvo klidně,,…

,,Pak tedy Vzhůru!...do FortUnie!,,



...inu tak už to bývá
mysleli si že jim patří svět
a přesně vzato
teď jim právě jeden patřil…