Jan Honza - den třetí

_____________________________________________________
__3__________________________________________________
Vydadal jsem se dnes tak do růžova, že jsem stihl
rozmotat pecky ke svému walkmenu, než jsem vypadl
z kampusu. Byla to ještě štreka, ale mě bylo tak ňák,
prostě tak, tak nějak dobře. Ač za to nic nemohlo.
Jen co lízátkem průvodčí vyprovodil dýzlák ze stanice,
vytáhl jsem všechen možný salát a byl nucen přejít do
školního argotu, abych vyluštil ty rébusy. Přestože
jsem si o víkendu kol kolem udělal vegáč, "uvolněná"
atmosféra, jíž ztěžkl vzduch v přednáškový, a štěbetání
spolužáků způsobili na mne jako dobře připravený
utrejch.Polovinu času přednášek jsem proklimbal jakoby
v delíriu. Státnice jsou vnedohlednu, ale mám
nepříjemej pocit, že oněch 5 měsíců uteče jakoby nic.
Snad to takový vyšplouchnutí nebude. Měl bych dřív
vyřešit nějak vánočky, určitě si před nima zařídit
lítačku a k tomu všemu, jako intermezza, murdošit
ve svém bájovém džobu. No, dnes to tam taky bylo něco.
Byla u nás kontrolka z hygieny, všichni jsme byli
vyklepaný jako ratlíci. Jedinej vroubek byl ve špatný
izolačce a uchycení světla. Vrazili jsme tedy mezi
dveře prasata a na mne připadlo koupit někde čokoládu.
Než jsme všechno zvládli dát do cajku, bylo hluboko po
zavíračce. Ale tak zítra aspoň taky můžeme makat do
nevidím... Byl to risk, ale mašina do Brandýsa by mi
jela až za uherský rok, tak jsem si vzal tágo. Během
chvíle jsem byl u svojí lásky na velký ohradě. Zvonek
jsem jen lehce pohladil, i tak to způsobilo uragán,
neb mi přišla otevřít trochu rozmrzelá. I když byla jen
v teplákách a tričku měla šajn jako primadona. Její
vlasy v koňském ohonu a přepadlý výraz v tváři působily
skoro jako tabu. Z jejich slov jsem pochopil, že dneska
by se mnou její papá neskočil ani na sekačku.
To bylo nemilé. Zašel jsem se s ní na chvíli courat,
naši procházku jsme zakončili cicmáním mezi lískami.
I když začlo cedit, naše francouzáky to nemohlo
přerušit...