Čtvrtý šprým

Byl to ten den, kdy utichnul můj hlas

přestala jsem spát a celý okolí pokryl mráz.

Všechna slova proplouvají mezi řádky, jsou průhledný, cyklují.

Už nebaví mě ani ty hádky, ani když h zaměním L a D je tvrdší, než kdy jindy.

Fragmenty listů tě vracej zpátky,

do místností, kde pocity si hrály.

Nikdo si nepamatuje čas a ani jakej den to mohl být.

Občas se mi stane, že zavřu oči, ale nikdy ne za světla nebo za tmy.

Už ani nevím, kde mám svoje boty

kudy kam, kudy se vydat, když jsou všude vysetý ploty.

Proměnil ses ve strach,

někde v mých iluzích nástrah.