DOKDY

Ležím v řece

že by přece.

Jen tak lehce

utonulý. Utopenec

v lahvi zalitý jen

jakým si lákem.

Policajt nebo spíše

chladnokrevný vrah.

Jen tak zabil si člověka.

Asi čekal že to projde

jako vždy, vždyť byl 

přeci černý tak nač

nějaké nervy.

Něco mi to přopomíná.

Země Slovensko, oběť

menšina. Šikana, zmlácené

děti. Tady už se to rozchází.

Nikoho to nezajímá, fízlům

to projde. Tmavé oběťi bílá

nenávist, nenávistné komenty.

Momenty zloby, temné kobky.

Žádné protesty nemusí se báti,

menšinové slova zloby, pach doby.

Země Česko nevyřešená minulost,

Kostlivec ve skříni pln nepotrestané

zrůdnosti. Koncentrační tábor LETY tmavá

menšina, čeští dozorci četníci. Mlácení tvrdá

práce žen a dětí, málo jídla zabité děti.

Aspoň že ten prasečák, už tam nesmrdí.

Pro ty dozorce to bylo jako zamést smetí. Narodilo

se tam dítě, vzal ho dozorce za nožičky

praštil jim o kámen. Tyfus, hrůznost dozorců

zakryl. Genocida etnika dokoná se v OSVĚTIMI.

Jen kouř z nich zbil, nepoznaná minulost rodí

další zločiny. Ty jsou zakryty prachem nenávisti.

Padá listí a co jsem zjistil není oběť jako oběť.

Ani v tom hrobě nejsou si rovni, krev se řine 

jak čas plyne, všechy vás pohltí.

Deset procent přeživších vypráví to co zde tu

vyprávím. Koho zajímají CIKÁNI jo nikoho, umlčte

i tamtoho. Otvírá si hubu, tak do toho, zmlaťte ho.