Vrať se mi

Tichý pokoj, lehký pohyb, ladný dotek, útlé boky,
dlaně nechtějíc se dotknout, mohly by se rozplynout.

Nepochopená tvář plná úžasu, letmý úsměv, jemný přehyb nosíku,
a hluboké modré oči, modré jako nejčistší oceánské příboje,
otevřené dokořán, zvoucí všechny a všechno.

Jemný pohyb doprava, vidí letícího motýla,
tančí ve větru, tak jemný pohyb, ta ladnost barev.

Jemný pohyb doleva, vidí kotě které lehce našlapuje,
je to jeho první prašan, tak zvídavý tvoreček.


Ladné pohyby těžknou, tep se zpomalí, svět ztemní.
Ale oči stále modré, jako by nejkrásnější pomněnky zahynuly jen pro tyto oči,
které se stále diví nad krásami louky tančící ve snovém klidu.

Malé dítě sedící u stínu, u chladného kamene, u temného domu.
Slzy zalévají zahrádku kde nyní kdysi tak modré oči zahnívají,
bez krásy mávnutí motýlího křídla.

Nikdo už si na dva modré krystalky nevzpomene,
jen malé dítě šeptá smutnou píseň.