se smíchem...

chodil jsem po bytě
neoblečen
a chtěl přemýšlet o hříchu
ale přitom se bláznivě rozesmál

to je tak když se pocákáte
divokým lečem

pořád a pořád
se objevovalo něco nového
čemu jsem se ještě nevysmál

ten smích co se rozbíhá
na všechny strany
převrací naruby
hodnoty a jistoty
kope do pojmů
vrtá do lidských vztahů
do vášní a úzkostí
do obecně známých pravd
i ,,univerzálního já,,

k smíchu jsou dějiny
budoucnost světa
i má vlastní
nebe a peklo
i autority

smích na němž jedete
stačí když si přehodí nohu přes nohu
a člověka div neporazí
jak to šlehne
ví jakou má moc
pohladíš patu
a potře ti hlavu

a zatímco sedíte v oblačném sedle
dole nezůstal kámen na kameni

a co s tím má společného hřích?

je jediný hřích
a všechny ostatní které pácháme
a točíme se v nich
jsou jen důsledky
a současně pastičky
na které se máme chytit
abychom neobjevili to hlavní
metafyzickou vinu proti skutečnosti

jen se rozhlédněte
nahaté děti po sobě stříkají
dospělí se sluní na lehátkách
někdo pleje záhony
někde dál kdosi pumpuje
nějaká paní se shýbla
a volá sehnutá někam dozadu
tak co bude s tou vodou?
a ještě o kus dál
na trávníku ve stínu jabloně
leží na flanelové dece
voňavé spící nemluvně
přikryté nažehlenou plenou