pouťová...

postavila se
na důvěrně známá
měkká chodidla
a rozhlédla se

po každém spánku
byl svět pozměněný
pod nohama jí ležela tabule
podobná kameni s vůní
která ale vůní kamene není
a cítila přítomnost nového druhu lidí
který značkoval vzduch
pochybami o druhých lidech
i o bozích

byla lačná
ale tohle není místo k pomilování
radši pryč od malicherností v ovzduší
zjistila že je čím dál méně lidí
se kterými mluvit chce
ostatně mluvení znamená převážně jen lhaní
z myšlenek se dozvíte pravdy mnohem víc

o něco dál to bylo lepší
na trávě tábořil drak v brýlích
jeho pocity a myšlenky nevisely ve vzduchu
netížily ho ale poletovaly
a smály se jako straky
nestarám se co si myslí svět
někdo je hvězda
někdo má dvě hlavy
někdo nedokáže dát
ani jednu dohromady

vystoupila ze stínu
a na sobě neměla vůbec nic
jen ve vlasech květinu
ale nebylo to nemravné
byl to způsob jak to neměla
prošla se zapózovala
naznačovala možnosti
zahalená důstojností

ten drak ji měl také
usmál se na ni
byl to vrtošivý úsměv
bylo v něm pobavení
ale také něco srdečného
nechával lidi vyhrávat
rozdával jim radost

uvědomila si že se jí líbí
a pomyslela si
chtěla bych
aby sis sundal ty přehrady
co máš před očima
chci se do nich podívat
chci tě poznat
chci vědět co jsi zač

jeho mysl odpověděla
jemně a přátelsky
nemyslím že ti jde o tohle

zjistila že se celá chvěje
způsobil že se cítila opravdu nahá
bez ochrany
ať byl kdokoli
dokázal se dotknout její mysli
to ji šokovalo
jiní by před ní klečeli
a žadonili o přízeň
není totiž maličkost
když někdo odmítne bohyni

říká se že jsi krásná
vím to
je to pocit tvé mysli
je hrdá jako západ slunce

tys věděl hned všechno od začátku
prevíte šupinatý
ty víš že tě chci poznat
proč tedy odmítáš?
bojíš se snad že tě opustím?

nebojím se
nebezpečí je součástí tvé krásy
všechno co je krásné
je plné nebezpečí

ale když jsem přišla
tak jsi mne poznat nechtěl

jsem tvrdohlavý

nechtěl jsi mne

chci tě poznat teď

takže jsem zvítězila
usmála se
ale vzápětí si uvědomila
co když ji vyhrát nechal?

naklonil se k ní
a nechal se vést jejím dotykem
jeho tělo bylo tak horlivé a neobratné
jako by byl chlapcem
byla to vášeň
jako snažit se vysušit moře ručníkem
líbila se jí jeho neohrabanost
cítila jak se její srdce láskou otevírá
jako rudá květina

když ale to rozrušení skončilo
dostala strach
láska ji trýznila
přísahala že srdce už nikdy znova
nikomu nedá

pohladil ji jemně po tváři
pusť to z hlavy
svět se neustále mění
a neohlíží se zpátky
všichni jsme od pouti
všichni k ní patříme…ty taky

ano
to se mi líbí
už se dál nestarala
jestli ji nechává vyhrát
byl to jeho dárek pro ni
mít možnost volby
věděl kdo je
věděl že jedná podle svého
a možná doufal že ji udrží
aby se vracela

znovu si k němu lehla
květ jí vypadl z vlasů
její prsty se propletly s jeho
uhodneš moje jméno?

hluboce se nadechl
jmenuješ se Freya
i když je to jedno
z mnoha tvých jmen
na různých místech
v odlišných časech

pohladila ho po spánku
a on zahalen v jejích rukou
něžným soucitem
podlehl jejímu doteku
a usnul tak jak si to přála

pak se velmi jemně zvedla
a proměnila se

chvíli postála u polštáře
a v měkkém chvějícím se
načechraném klásku
barvy zralé pšenice
konečně pocítila uspokojení

vytratila se ve stříbrném soumraku
blyštivý stín
rychlý jako myšlenka
ale
ještě na odchodu vychutnávala
ve vzduchu před sebou
tu radost a vůni
pouťového draka