vagace...

ležel jsem pohodlně natažený na něčem měkkém
slunce mírně hřálo a les voněl mechem
líně otvírám oči
kde to jsem?
mám pocit že jsou prázdniny
a já si někde lehl unavený chůzí…

kde to jsem?

cizí planeta?
nebo jsem prostě jen po smrti?
co má být v Ráji?…Ten co se neholí,
andělské chóry, obláčky a lidé oblečení do nočních košilí?
ale pernatí se jaksi nezjevili, na sobě mám normální hadry
jestli je tohle nebe tak je docela fajn…
něco mě píchlo do dlaně…jé hele komár…tak Ráj to asi nebude
že by Peklo?…říká se že to je nepřítomnost Vymítače bodavého hmyzu…
tady ale nejsou žádné kotle ani síra…teologie je k ničemu
zjevně jsem přenesený na nějaké jiné místo…ale kam?

Že by Laponsko?

Vytáhl jsem hrst drobných mincí a jednu stiskl…rozpadla se na prach…
to není možné!…teda vlasně asi je páč mám sukni a prázdnou tobolku…
takže nejspíš Skotsko…

,,Je tu málo kovu nemohla jsem stvořit všechno,, uslyšel jsem a prudce se otočil…

Na kmeni padlého stromu seděla veverka romantického profilu s namalovaným knírkem, myslí citlivou jako stradivárky a pronikavě na mě hleděla…

to mluvila ona?...pomalu jsem si spočítal prsty a zíral na ni jako váza bez fíkusu...
,,Kdo jsi?,, otázal jsem se obezřetně neboť jsem měl obavy že ze sebe dělám blbce...

,,Amrit a ty budeš Tirma Trumbera,,…už jsem chtěl přitakat,ale pak mi došlo že se neptá jen konstatuje fakta…
posadil jsem se do mechu a sesbíral myšlenky…
žiju, jsem v lese a jen tak si povídám s veverkou co si říká Amrit...já snad měl v té kávě místo cukru sklo nebo nějakou skořici…neměl jsem to pít…
,,Dobrá…nevíš náhodou kde jsme?,,

,,V lese ty brkoslave,,

Výborně…to je nelogické…vždyť jsem byl ve sklárně…
pěkně jsem si šlehnul…teď stačí jen počkat až ta skořice přestane působit…
,,tak mi ten les vysvětli,,

,,Byl jsi sem poslán na výměnný pobyt…jen občas při kopírování osobnosti dojde k chybám
duše se technice moc ráda nepřizpůsobuje,,

,,To jakože teď u mě v kanceláři sedí nějaký dudák s kostkovaným baretem?,
mimochodem jsi skutečná?,, zeptal jsem se ne moc chytře...

,,V jakém smyslu?,, podivila se ,,Jsem v materiální podobě o to ti šlo ne…vždyť jsi žádal někoho s kým by sis popovídal a já pracuji jako ,,coura,, což je civilní organizace útěchy a relaxace astronautů...i když dnes se jí říká spéš dobrovolně ,,evka,, neboli expediční vojsko kosmických andělů...ach vy muži…když je třeba vykucháte si navzájem vnitřnosti,ale trocha diplomacie je nad vaše možnosti…

/povídejte si s něčím takovým/

,,Nedokážu určit jestli to co vidím je reálné...ty Amrit můžeš být výtvor mé představivosti,,

,,Už tě někdy představivost nakopla tympáne?,
víš co je tvým problémem…filozofie…vymyslel sis pojmy co negují realitu která tě obklopuje…
reálné je to co je dostupné tvým smyslům…prostě jsi přenesený i když to není úplně přesné,,
a zavrtěla hlavou úplně jako člověk…

plácl jsem se do stehna ,,Tohle je přece mé tělo...i oblečení souhlasí....
nebo je to simulace? skrytá kamera? truman show?,,

,,Vytvořila jsem tě na základě uloženého záznamu,,

,,To jakože jsem naklonovaný?,,

,,Nebyl to biologický proces ale konstrukce z chemických vazeb...použila jsem jelena rozložila ho na prvočinitele a vytvořila strukturu tvého těla,,...

,,To zní pěkně pitomě...už mi chybí jen parohy a Smolíček...ty asi nebudeš ze Země,,

,,Myslíš půdu nebo planetu?,,

Ta otázka byla tak praštěná že jsem stěží udržel vážnou tvář...

,,Jsem básnická tanečnice z planety Čikirita zpoza horizontu,,

,,Čtyřnohá tanečnice ve spojeném království co veršuje?,,…promnul jsem si spánek...A odkud že to?,,

,,Z kolmého místa tvého vesmíru,,

,,Nechápu,,

,,Představ si vesmír a co o něm víš?,,

,,Je to koule trojrozměrně zakřivená prostorem o průměru miliard světelných let,,

,,To jste nevymysleli zrovna nápaditě...
můj domov protíná ten tvůj v pravém úhlu tedy má realita ve čtvrtém rozměru kolmo k tvojí,,...

,,Aha,,...ale o moc chytřejší jsem nebyl...
,,Proč ale vypadáš jako veverka?...určitě vypadáš jinak,,..

V očích se jí blýsklo něco podivného
z výrazu tváře vyzařovalo zvláštní zadostiučinění
jako když se vám podaří udělat něco důležitého...
,,Život příteli spočívá v tom na co člověk myslí,,
a proměnila se...

jako bych seděl úplně nahý
každý kousek mého těla je oknem
všechna jsou otevřená
a světlo mne zalévá
stáčí se pod klenbou žeber
nad chrámovou lodí
chvějících se ozvěnou

taková chvíle
kdy ztrácíte ponětí o čase a prostoru
kdy svět rozvine své plátno
podél poledníku který nemá osu

chvíle vyvážená takovým klidem
kdy v sobě cítím obrovské jezero
hrající duhovým leskem
studené jako huspenina
a nad ním ve strmých spirálách
stoupají hejna stěhovavých ptáků
s dlouhýma útlýma nohama
a zářivým peřím

zvedají se z chladné hladiny
prolétají pod klíčními kostmi
a ztrácí se v bílém oceánu
širého prostoru
zatímco já tančím
v poezii pohybu


tak mějte roztančené smysly a spoustu vánoc lidi