zachycený vzkaz z hlubin vesmíru...

šťastlivče:-))

02.01.2017 16:33:42 | střelkyně1

zaparkovala jsem auto u bytu kolegy a čekala, byl nakupovat... tohle je tuplovaná samota tohle místo, přijel, zaťukal a povídá, no pojď...
vyšla jsem ven, jdeme ke mně to dodělat, zableskla ve mně jiskra, jak?? on to jako nemá hotový, krabatila jsem čelo ... poklábosila jsem se sousedkou a šla... tak tě vítám, usmál se... a jali jsme se práce... lehla jsem si na postel a radila - to by mi šlo - no tak stejně to udělal po svém, jak jinak... dáš si kafe? teď? a proč ne, slabý... popíjela jsem kávu, udělali jsme co bylo třeba ... nepustíme si film? proč ne... kroužil tam kolem mne, vidíš dobře? máš vše? nechceš tohle? tamto? ne, přestaň poletovat a klííííd :-)
sedl si ke mně se slovy, jsi neskutečně drzá! a pohladil mě ... musela jsem se usmát... zněla mi v uších slova jedné mé školící, že tohle tedy není její krevní skupina, že je namachrovanej a že by ho nakopla po hodině do zadku, že na jeho školení už nevkročí...
když strčil svou hlavu před mou a já se ptala, co dělá, odpověděl, jen se dívám ze tvého pohledu, zda nechceš tu obrazovku natočit... jsem se rozesmála... čemu se směješ? zněla okamžitě otázka... jen tak, nepitvej a zalez :-) jsi drzá... a jiná nebudu... naštěstí a obejmul mě...
jak jinak vnímáme lidi... jak ty dojmy nás obírají o kousky čehosi... asi třeba tak je, arogantní floutek, kterýho pamatuju, když začínal, po roce mi sdělil, víš že si pamatuju, když jsem tě poprvé viděl a vím i co jsi měla na sobě... fakt? co jsem dělala tak pamatovatelnýho? nic, vůbec nic, byla jsi s tvojí mámou ... hmmm, pak jsem si vzpomněla...

lidská bytosti
příteli
člověče plný pochyb
ty jenž jsi
křehký jako novorozeně
mírný jako ovečka
mezi dvěma vraždami
schopný dát se opojit nebem
přecpaným hvězdami
zapomenout na tvrdou slupku
zachvět se tváří v tvář
božské samotě
a pak tiše vzdychnout ...

láska a její delikatesy... toho floutka znám skoro 12 let... pamatuju si ho, jak začínal, jak se rdil, jak se zlepšoval, jak byl výš a výš - díky něčemu, nikdy neměl potřebu se nade mne povyšovat... pamatuju si okamžiky, odchody a znovu setkání, kouzla neměnného... i přítomnost, kdy se začíná... ale ten bezelstnej úsměv a zářící oči, když mi něco říká, to zůstalo... asi ho už vždycky budu mít ráda, floutka jednoho... :-)

13.12.2016 00:40:10 | zelená víla

...a víš,že se Ti vůbec,ale vůbec nedivím.....Ji./úsměv/

16.11.2016 20:37:57 | jitoush

no sláva!
od rána si hlavu lámu
co k večeři připravím
teď vím, co nakoupit v krámu

tulení
mu uvařím :-D

15.11.2016 11:42:00 | Malá mořská víla

krásný komentář, Vílo

15.11.2016 19:04:08 | MARKO

Marko upřímě... asi za 10 min, až to nešlo smazat jsem se tak styděla...ten člověk napsal krásnou věc je to umělec, kterého si vážím a obdivuji ho a já to shodím jako tuleň:-( ...když on taky tak rád škádlí, tak snad bude velkorysý ...;-)

15.11.2016 23:24:43 | Malá mořská víla

ale kuš kdepak umělec...náhodou to tvé veršování je dost dobrý...

16.11.2016 12:52:28 | enigman

Jak znám enigmana, tak z tvýho komentáře bude nadšenej a dá mu to inspiraci na dvě další díla.. ;)

15.11.2016 23:57:51 | Joe Vai

hmmm je tam lomená hlava...nákup...i fauna...to bych mohl dát i tři cheche

16.11.2016 12:53:48 | enigman

Ještě pořád miluju... Ale je to jen taktak...:-)

15.11.2016 08:56:27 | básněnka

Krásné :-)!

15.11.2016 07:31:18 | Fany

ÓÓÓ... božské... ST. :-))

15.11.2016 06:07:41 | Iva Husárková

jo - to se dá číST...

14.11.2016 22:58:05 | aravara