zyx

Člověk člověku vlkem. A já tobě netvorem.

 

 

O kolik míň si ještě můžem rozumět?

 

 

Mluvíš řečí cizích a já už se přestávám snažit.

 

 

Topím se. Nepamatuju si, co bylo. Sevřená přítomností tak, že se nemůžu ani hnout.

 

 

A každý den znova.

 

 

Do práce, z práce.

 

 

Počítám kroky. A zamykám se hned.

 

 

Zpívám si jen uvnitř hlavy.

 

 

Chodím stejné trasy.

 

 

Na letiště, z letiště.

 

 

Autobus za šedesát.

 

 

Metro.

 

 

Nádraží.

 

 

A zase zpět.

 

 

Jím stejná jídla.

 

 

Potkávám stejné lidi.

 

 

Nemluvím s nimi.

 

 

Venku mrzne.

 

 

O kolik míň si kurva ještě můžem rozumět?

 

 

Jsem

 

 

v y č e r p a n á.

 

 

Na dně sil.

 

 

Venku

 

 

život.

 

 

A ty-

 

 

jsi

 

 

někdy

 

 

opravdu

 

  

byl?